Vzk/Kapitoly

Struktura VZ - kapitoly

Úvod

Členění obsahu VZ na kapitoly zde uvádíme spíš z historických důvodů. Když jsme na podzim roku 2005 začali uvažovat o nové VZ, přemýšleli jsme také, čím se řídit při tvorbě jejího obsahu. Tak vznikly kapitoly a v rámci těchto kapitol začaly vznikat jednotlivé kompetence. Nakonec jsme při praktickém využití VZ pro tvorbu programů a zkoušení od tohoto členění upustili, ale pro inspiraci a hlubší vhled do obsahu VZ můžou být užitečné.

Přehled kapitol VZ

Má základní porozumění pro myšlenkové základy skautingu. Ví, proč se věnuje skautské výchově.

Když se vedoucí skautského oddílu zamýšlí nad tím, jak připravit výpravu a tedy jaké jsou cíle jeho výpravy, dále pak jaké jsou cíle jeho oddílu, dojde zřejmě až k myšlenkovým základům skautingu. Ty nám ukazují, kam by naše cíle a aktivity měly směřovat. Vedoucí oddílu by se měl orientovat v tom, proč skauting vznikl a co je jeho posláním v dnešní společnosti. Měl by být také schopen vidět sebe v kontextu skautského hnutí, tedy vědět, proč je sám skautem a proč se věnuje vedení oddílu a skautské výchově.

Vnímá skauting jako přípravu na život, jako součást života

Skauting není hnutí uzavřené do ulity před vnějším světem. Naopak je hnutí, jež vychovává své členy pro život, aby dokázali být úspěšní a prospěšní ve svém okolí. Pro mnoho lidí se stal skauting životním stylem – tedy jejich součástí ve všech sférách života. To by nemělo znamenat „žití pouze skautingem“. Vůdce oddílu by si měl uvědomovat přínos i rizika tohoto počínání a předávat své zkušenosti dětem.

Vnímá odpovědnost vůči právům okolí

Při svém výchovném působení musí vůdce zároveň jednat v souladu s právními ustanoveními a dalšími předpisy závaznými pro všechny občany. Má základní povědomí o právech a povinnostech svých, jemu svěřených dětí a o následcích plynoucích z nedodržení příslušných předpisů při práci s dětmi.V případě potřeby ví, kam se obrátit pro radu či pomoc.

Je schopen sebereflexe, osobního rozvoje a péče o sebe sama

Schopnost sebereflexe je jeden z důležitých předpokladů schopnosti vést děti. Vůdce, který se nezná, není schopen vyvodit závěry a důsledky svého jednání, neví, jak bude reagovat v nejrůznějších situacích nebo se „jen“ nemá rád, by neměl výchovně působit na děti. Vůdce by měl vědět, co mu jde, v čem je dobrý. Zároveň je pro něj důležité umět říci, na co nestačí, co dělat nechce – umět říci ne. Vůdce by se měl dále vzdělávat. Důležitým bodem této kompetence je umět přijmout zpětnou vazbu, kriticky si ji zhodnotit a vyvodit z ní důsledky.

Má autoritu, umí nastolit ve svém oddíle kázeň, je důvěryhodný

Autorita, důvěryhodnost a umění udržet kázeň ve svém oddíle jsou nezbytnými podmínkami jeho úspěšného vedení.

Uvedené tři kompetence chápeme jako vzájemně propojený celek, kde důvěryhodnost je podmínkou pro získání autority. Z té pak vychází ochota členů oddílu podřídit se pravidlům a zachovávat přiměřenou míru kázně. Připouštíme, že kázeň a částečně i autoritu je možné vynutit násilím a vyvoláním strachu, ale pro skautský oddíl je tento druh kázně a autority naprosto nevhodný a ve svých důsledcích škodlivý.

V životě oddílu však mohou nastat situace (např. ohrožení života), kdy je nezbytné okamžitě uposlechnout pokyn nebo rozkaz; i pro tyto případy musí mít vůdce potřebné dovednosti a schopnosti.

Umí žít a pracovat ve skupině

U skautského vůdce se očekává rozvinuté sociální chování. Význam sociálních dovedností vnímáme ve třech rovinách. První spočívá v jednom ze základních výchovných úkolů vůdce – vytvořit a udržovat v oddíle příznivé sociální klima, přátelské vztahy, atmosféru důvěry. Zde jde tedy zejména o sociální vztahy vůdce a členů oddílu. Druhou rovinou je potřeba sociálního zázemí pro vůdce. Jedině vůdce s uspořádanými osobními vztahy a se sociálním zázemím může úspěšně vykonávat svou činnost. Pokud má vůdce v této oblasti osobní problémy, dříve nebo později se projeví v jeho chování a působení v oddíle. Třetí rovinou je pak to, že vůdce je pro své členy vzorem a pro rodiče a veřejnost často nejnápadnějším reprezentantem skautského hnutí.

Umí vyhledávat a motivovat spolupracovníky pro vedení oddílu.

Žádný vůdce není dlouhodobě úspěšný, pokud vede oddíl sám bez spolupráce s ostatními. Proto musí být schopen vyhledávat, rozpoznat a motivovat spolupracovníky pro vedení oddílu z řad jeho členů (oddílová rada), dospělých skautů (zástupci vůdce, spolupracovníci na středisku), rodičů apod. Součástí uvedených dovedností je i schopnost najít si nástupce a připravit ho pro převzetí oddílu.

Umí řídit a organizovat, umí zajistit základní agendu svého oddílu.

Jedním z úkolů vůdce je řídit a organizovat oddílový život. Zde se zabýváme dovedností přímo řídit a organizovat jednotlivé činnosti a zajistit základní agendu oddílu. Klademe důraz na praktické dovednosti. Kompetence úzce souvisí i s dalšími okruhy.

Orientuje se v organizační struktuře Junáka, ví, jak členství v organizaci využít pro svůj oddíl, zná základní řády a další předpisy Junáka.

Základem tohoto okruhu je schopnost vůdce orientovat se v organizační struktuře Junáka, umět používat skautské předpisy (v první řadě Stanovy) a umět plně využít členství v Junáku ve prospěch svého oddílu. Účelem není učit se nazpaměť řády či složení orgánů Junáka, ale chápat obecné principy a umět vyhledat a využít potřebné informace.

Umí pracovat s informacemi (vyhledat, roztřídit, zhodnotit, použít)

Podobně jako u takřka kterékoliv lidské činnosti ani při vedení oddílu se neobejdeme bez práce s informacemi – informace potřebuje vedoucí oddílu sám získávat, používat je a také je předávat dál. Některé informace (např. údaje o členech) jsou pro vedoucího zvláště důležité.

Informace umožňují lidem orientovat se ve světě, který je obklopuje. Množství informací se stále zvětšuje a podobně také množství způsobů, kterými lze informace získávat. Schopnosti práce s informací tak nejsou věcí užitečnou jen pro vedoucího oddílu, ale patří k tomu, co využijí také děti – tedy jedna z důležitých součástí přípravy na budoucí život.

Zvládá vnější komunikaci

Skautský oddíl existuje vždy v prostředí řady jiných subjektů. Vzájemné vztahy mohou být jak zdrojem příležitostí, tak i hrozeb. Předpokladem pro kvalitní a nerušenou činnost oddílu tedy je, aby se vůdce věnoval i vnější komunikaci mimo oddíl a uměl zvolit způsoby a formy vhodné pro konkrétní situace.

Je schopen si stanovit cíle a k nim najít vhodné prostředky. Umí vyhodnotit situaci, ve které se jeho oddíl nalézá, a vyvodit z toho důsledky.

Mnozí vůdci oddílů se zaměřují hlavně na činnosti, jež s dětmi dělají, ale nedokáží si již dostatečně uvědomit, k čemu chtějí dospět a stanovit si své cíle. Dobrý vůdce si umí vytyčit cíl svého působení, ví, kam směřuje, čeho chce dosáhnout. Zároveň si umí stanovit prostředky, jimiž těchto cílů dosáhne. Dobrý vůdce dokáže analyzovat současný stav svého oddílu a nalézt cestu jeho dalšího rozvoje.

Ví, že má mít vizi rozvoje svého oddílu, ví, jak tuto vizi získat, a umí nacházet cesty, jak svou vizi uskutečnit.

Vůdce oddílu je autorita, která směřuje oddíl stále kupředu. Měl by umět stanovit si smysl a poslání svého oddílu, zhodnotit míru naplňování tohoto poslání a stanovit dlouhodobou a střednědobou vizi. Také by měl umět přijmout základní rozhodnutí o způsobu jejího naplňování.

Vize zde vnímáme ve dvou rovinách, obě považujeme za důležité:

1) výchovné – znalosti, dovednosti, postoje, chování dětí, vztahy v oddíle, apod.

2) život oddílu – počet členů, družiny, klubovna, typ a styl tábora, apod.

Má základní didaktické znalosti a dovednosti

Vůdce oddílu je pedagog a vychovatel. Jedním z jeho základních úkolů je učit členy svého oddílu novým poznatkům a dovednostem. V tomto okruhu VZk klademe důraz zejména na praktické didaktické dovednosti a znalosti vůdce.

Zná skautskou výchovnou metodu a umí ji použít ve své každodenní činnosti.

Známe-li již cíle a poslání skautského hnutí, máme nepřebernou řadu možností, jak se jich snažit dosáhnout. Existují určitá základní doporučení či návody, jak tyto prostředky hledat – metody, díky kterým má skauting řadu svých specifických předností. Skautskou výchovnou metodu všichni vedoucí oddílů neznají, přesto se jí do nějaké míry řídí. Pro vedoucího je velmi přínosné dokázat o svých programech přemýšlet v kontextu skautské výchovné metody.

Umí pracovat s tradicemi, rituály a symboly

Tradice, rituály a symboly mají v oddílovém životě (a nejen v něm) osobitou a nezastupitelnou roli. Při práci s nimi však musíme mít na paměti, čeho chceme jejich prostřednictvím dosáhnout a též, jaká jsou specifika jejich vnímání a využití.

Rozumí dětem a umí s nimi pracovat.

Skauting je výchovné hnutí. Děti a mladí lidé jsou našimi hlavními klienty. Musíme jim rozumět, chápat specifika dětí a mládeže v různém věku, znát jejich dnešní svět, zájmy, potřeby a očekávání. Jinak je těžko získáme a nebudeme jim umět nabídnout, co potřebují a o co mají zájem.

Pro výchovné působení nám však nestačí znát vývojové charakteristiky dětí a jejich potřeby, je třeba umět s nimi pracovat, zaujmout je, být nadšeným průvodcem vývoje dítěte.

Umí zajistit přiměřený komfort dětí na oddílových akcích a základní vybavení a podmínky pro činnost oddílu.

Podmínkou úspěšného vedení oddílu je zajištění základních potřeb a bezpečnosti dětí při činnostech. Děti by měly zažít určitou míru nepohodlí, ale nemělo by je to zničit. Naopak: nepohodlí by mělo být výchovným prostředkem, který přispěje k vyšší zdatnosti a odolnosti dětí. Vůdce musí dobře znát své svěřence a musí volit náročnost přiměřenou věku a zdatnosti dětí.

Součástí této oblasti je i zajištění základních materiálních podmínek pro činnost oddílu.

Umí předcházet krizovým situacím, ví, jak v případě potřeby tyto situace řešit.

Krizové situace hrozí při jakékoli lidské činnosti, tedy i při činnosti oddílu. Vůdce by měl umět tyto situace předpovídat a účinně jim předcházet. Pokud krizová situace nastane, měl by ji vůdce umět rychle a účinně řešit. Krizovými situacemi zde rozumíme jak situace, kdy je ohroženo fyzické zdraví dětí (např. dopravní nehoda, náhlé zhoršení počasí, pohyb v nebezpečném terénu), tak i situace, kdy jsou děti ohroženy po stránce psychické nebo kdy jsou narušeny vztahy v oddíle (např. šikana, rodinné problémy, které ovlivní chování dítěte v oddíle, …).

Třetím druhem krizových situací jsou takové, které narušují program či činnost oddílu (krádež nebo ztráta oddílového majetku, na výpravě ujede vlak, oddíl nezíská povolení k táboření, …).

„Umí něco dobře.“

Zdravou míru sebevědomí a autority, nezbytnou pro kvalitní vedení oddílu, lze odvodit právě na základě nadstandardních (přiměřených možnostem konkrétního člověka) znalostí či dovedností v nějakém oboru. Vůdce oddílu by měl být ostatním členům kladným vzorem i v tomto směru jejich osobního rozvoje.

Tyto znalosti a dovednosti vůdce vytvářejí předpoklady pro úspěšnou přípravu kvalitního a atraktivního programu v oddíle.