STRUKTUROVANéE DRAMA

celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci... W. Shakespeare

Dramatická výchova je učení se zkušeností založenou na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných či vytvořených fantazií. Toto poznávání se děje ve fiktivní situaci, prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci.

Hraní role je tedy vyjadřování pocitů, emocí, jevů, vlastností, zkušeností, životních témat, idejí, prostřednictvím hraného jednání v nastolené – dramatické – situaci.

Dramatická výchova je neoddělitelně spojena s výchovou k humanitě, svobodě a demokracii. Základním smyslem je porozumění tomu, co znamená být člověkem. Často se používá pro prevenci rasové diskriminace, poznání specifičnosti kultury, národa, historických kontextů, soužití etnik…

Dramatická výchova se snaží účastníky vést k rozvoji:

- sociálního porozumění – dovoluje stát se někým jiným v určité situaci a okolnostech, přijmout roli a představit si, jak se takový člověk cítí, myslí, rozhoduje a jedná

- empatie – poskytuje možnost pohledu „z druhé strany“

- spolupráce – na schopnosti spolupráce, domluvy, vzájemné reakce a souhry závisí její fungování, tvorba partnerství v demokratické atmosféře

- komunikativních dovedností - a to v komplexním výrazu, tedy nejen ve složce verbální, rozvíjí schopnost vyjádřit vlastní myšlenky, postoje a pocity, ale i umění naslouchat a přijímat myšlenky, postoje a pocity druhých

- obrazotvornosti, tvořivosti, fantazie

- schopnosti kritického myšlení – situace nastolená ve hře představuje problém, který má být řešen, vyžaduje schopnost klást otázky, třídit možná řešení a hledat řešení optimální, vstup do role dovoluje odstup, relativně objektivní pohled na problém, situace hry, kdy nehrozí sankce a nenapravitelné následky navíc poskytuje svobodu a nezávislost

- emocionálnímu – pochopení, že city jsou legitimní součástí vnitřního života člověka, je však třeba je mít pod kontrolou, nenechat se jimi ovládat, navenek je vyjadřovat s ohledem na druhé, kontrolované emocionální vybití, zdravé uvolnění emocí, ne jejich potlačování

- sebepoznání a sebekontroly - umožňuje získat pozitivní sebepojetí, posílit zdravé sebevědomí založené na vědomí své ceny pro druhé a zároveň uvědomění vlastních omezení, aniž by z nich člověk vyvozoval závěry o své bezcennosti

- estetiky, kultury a umění – příležitost proniknout do obsahu i formy díla, příběh, který se hraje, zanechá v člověku nesmazatelný otisk

Vedle cvičení, improvizací a krátkých dramaticko-výchovných her je jednou ze základních technik a forem dramatické výchovy drama s příběhem - školní drama - výchovné drama – procesuální drama – strukturované drama. Na rozdíl od jiných forem poskytuje větší plochu, v které mohou účastníci hry prozkoumat dané téma.

Není primárně určeno pro provozování na scéně.

Základem hry je struktura, která je tvořena fikcí, a doprovázena tím, že hráči vystupují z fiktivního rámce.

Hráči procházejí několika kroky, z nichž každý představuje určitou situaci zpracovanou různými divadelními technikami (živé obrazy, komentovaná rolová hra, pantomima, …). Kroky na sebe navazují, vzájemně se reflektují.

To dává strukturovanému dramatu velké možnosti pro komplexní učení (kognitivní, sociální, psychomotorické...) – spojením racionálních a emocionálních stránek, fyzických a intelektuálních, tvořivých a algoritmických …

Struktura se aplikuje na základní schéma a ovlivňuje ji „vedoucí hry“ (učitel, terapeut, režisér,…)