Gemini 2017/Pozorování/Majkl

Pozorování

Základní údaje

Pro své pozorování jsem si vybral jednoho člena svého roverského kmene. V tomto pozorování jej budu oslovovat pod fiktivním jménem Alex. Jedná se o kluka, kterému letos bude 17 let. Vybral jsem si ho zejména proto, že do skautského oddílu přišel až v deváté třídě, když mu bylo patnáct, a přivedl jej spolužák a rádce jedné z družin. Po roce ve skautské družině přišel ke mně do kmene. Přijde mi proto zajímavé se blíže zaměřit na Alexův vztah ke skautingu při svém pozdním příchodu a také, jak se na něm bude projevovat skautská výchova…

Fyzický vzhled a rodina

Alex je vysoký (180 cm) kluk s vysportovanou postavou. Na našich roverských akcích nemá problémy s fyzickými aktivitami, ba dokonce patří k těm fyzicky nejlépe zdatným. S tím souvisí i to, že za dva roky, co ho znám, nebývá moc často nemocný a pokud ano, je to spíše výjimečně (nějaké nachlazení apod.). Na akce chodí čistě upravený. Oblečení nosí přiměřené daným akcím tak, jak by se od sedmnáctiletého člověka očekávalo. Vlastní péče není nijak přehnaná, ničím překvapivá nebo neočekávatelná. Jediným častějším znakem ve stylu oblékání jsou maskáčované věci, které potvrzují Alexův velice kladný vztah k přírodě. Rád v přírodě pobývá a ve volném čase hraje AirSoft. Jelikož se jedná o rovery, tak s rodiči komunikuju spíše výjimečně. Většinou jen při nějakých větších záležitostech. V poslední době jsem se s Alexovým tatínkem dostal do kontaktu dvakrát, kdy nám pomáhal se zajištěním dvou akcí (jednou nám odvezl autem dřevo na výrobu kadibudek, které jsme vyráběli, a podruhé nám ze sběrného dvora pomáhal odvážet šestimetrový strom, který jsme sadili na den sv. Jiří). V rodičích tedy nevidím žádný problém jak v péči, tak ve vztahu. Z finančního hlediska nevidím v Alexově rodině problém. Registrace platí včas, nějaké problémy s platbou za akce jsem dosud nezaznamenal. Celou oblast Alexovi rodiny tak vidím bezproblémově a zatím bez žádných problémů nad kterými bych se pozastavil.

Osobnost (vnitřní)

Dokáže o věcech přemýšlet a přijmout je (viz ZV)… Na pozorování hodnot, myšlení, prožívání a postojů bych se rád zaměřil během letního putování Rumunskem, protože mi to přijde vhodnější. Z běžných akcí to není tak dobře zřetelné…

Schopnosti

Manuální zručnost je u Alexe, troufnu si říct, nadprůměrná. Technické věci mu nedělají žádné větší problémy. Na akcích se to projevuje mimo jiné ochotou si brát tyto věci na starost. Ku příkladu z poslední doby jsou to věci typu: dělání dřeva, chystání ohniště, stavba složitějších přístřešků na puťáku. Alex je taky zručný v oblasti elektriky a elektroniky. Zní to jako jednoduché věci, ale je příjemné mít v kmeni někoho, kdo je ochotný se o tyto věci starat a rozumí jim. Fyzická kondice je u Alexe taky velice dobrá. Fyzicky náročnější akce (noční přechod Jeseníků, na kole z Brna do Břeclavi) zvládá dobře. Souvisí to i s jeho dalším koníčkem, kterým je hraní AirSoftu. Asi nejen díky tomu je v dobré fyzické kondici. Alex se také nebojí posouvat své (nejen fyzické) hranice a všech těchto možností využívá. Dalším zájmem je taky hraní PC her, ale v přiměřené míře. Letos Alex nastoupil do prvního ročníku na Technické lyceum a ve studiu nijak nevyniká. Nevynikal ani na ZŠ a tak to není žádné překvapení. Pohybuje se v rozmezí dvojek a trojek, takže problémy s eventuálním nezvládnutím ročníku nehrozí. Myslím, že největší Alexovou předností tak je kombinace jeho zručnosti a fyzické zdatnosti. U něj vím, že do všech programů půjde naplno a zároveň je zvládne. Jak už jsem zmiňoval, je taky ochotný s manuálními a technickými věcmi pomáhat, což velmi oceňuju.

Sociální oblast

V oblasti vztahů a navazování kontaktů Alex není ve své kůži. V novém kolektivu se necítí svůj, a k nějaké velké změně nedochází ani v zaběhlejší skupině. I přesto, že se současné jádro kmene zná dobře už skoŕo 2 roky, tak v něm Alex působí nesměle. Ne tak v ohledu vystupování, ale spíše v rozhodování. Pokud se něco řeší, tak Alex jen velmi výjimečně prosazuje svůj názor, často jej ani neřekne. Radši jen řekne, že mu to je jedno a přizpůsobí se ostatním i když jsem si jistý, že na věci má své názory. V kolektivu se tak neřadí mezi výrazné a vůdčí typy, i když podle mého v něm ten potenciál je. Myslím si, že to je dáno tím, že má pocit, že když přišel do skautingu teprve před 2 roky, tak nemá ty zkušenosti a to „právo“ do toho mluvit. Tak to samozřejmě není, protože z mého pohledu vůdce kmene, i když neprošel celou skautskou výchovou, tak patří mezi nejvýraznější členy kmene svým zapálením, odhodláním a taky ochotě podílet se na chodu kmene. Ostatní členové kmene si toho jsou vědomi. Ví, že Alex je důležitou součástí našeho kolektivu a neviděli by žádný problém, pokud by se Alex více projevoval při rozhodování. V komunikaci se to projevuje už méně. Občas ale taky působí zamlkleji a tolik se do hovoru nezapojuje. Jeho komunikace je ale veselá, plná vtipů a srandy. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, tak Alex je nerad středem pozornosti. Nevyhledává to a ani to nemá zapotřebí. Radši je v té druhé vlně. Jediným příkladem, kdy je (a předpokládám, že chce být) středem pozornosti, je ve „spolupráci“ s Martinem (kluk, který jej přivedl ke skautingu; největší bavič v kmeni). Tihle dva dohromady rádi tvoří zábavné situace a udržují dobrou náladu a morálku v kmeni. V tomto případě se tak Alexovi nepříčí být středem pozornosti. O Alexovi bych taky řekl, že je 100% týmový hráč. Všechno co dělá, dělá vždy tak, aby z toho ideálně těžili všichni. Nevybavuju si žádnou situaci, kdy by si „hrabal jen na svém písečku“. Opět je to možná tou nízkou (a neopodstatněnou) sebedůvěrou. Projevuje se to i v situacích, že rád dělá věci a plní úkoly ve spolupráci s někým. Jen velmi zřídka chce dělat věci sám, i když na ně bezpochyby má.

A co dál s ním?

Myslím, že Alexe bych mohl podpořit tím, že bych mu dával více příležitostí k vyjadřování a rozhodování. Myšleno tak, že mu dát více zodpovědnosti na chod kmene, aby se k tomu mohl vyjadřovat a směřovat jej i tak, jak to on sám cítí. Rád bych tím docílil toho, aby měl větší pocit toho, že jeho hlas a názor je důležitý. Z Alexe asi nikdy nebude vůdčí typ, ale myslím, že z něj může být skvělý „motor“ kmene. Může být ten, který to svými nápady a svou aktivitou potáhne. Pokud se k tomu podaří přidat i trochu více toho pocitu zodpovědnosti a jeho vlastní angažovanosti nad dlouhodobějšíma otázkami, bude to přesně to, čeho bych chtěl dosáhnout…

Odměny a tresty

První příležitost na použití odměn a trestů se mi nabídla hned následující víkend po Gemini, a to při našem čtyřdenním putování s Roverským kmenem. Bylo zajímavé sledovat, jak je Alex mírně ovlivněný svým okolím ze školy. Nejvíce se to projevovalo na jeho slovníku. První den výpravy společně s jeho nejlepším kamarádem, který je taky u nás v RK, mluvili docela dost sprostě. Při vhodné příležitosti, když jsme šli sami dva spolu na smůlu, jsem ho poprosil, aby zkusil mluvit víc slušně a trochu o tom přemýšlel. Společně jsme pak ještě prohodili něco ve smyslu, že chápu, že je někdy těžké se přeorientovat ze školního prostředí zpátky, protože mi bohužel přijde, že už je to dnes takový trend. Alex přitakal, že si je toho vědom a že si na to už dá pozor. Bylo zajímavé pozorovat, že během cesty zpět za ostatníma (asi 100 metrů) najednou přestal mluvit a přemýšlel. Až do konce výpravy to bylo výrazně lepší a očividně tak tato forma „trestu“ na něj zapůsobila…

Odměnit Alexe jsem měl příležitost hned následující den, kdy si vzal z vlastní iniciativy na starost přípravu ohniště a následně i samotného ohně. Při večerním sezení u ohně a jedení večeře jsem mu přede všemi poděkoval za přípravu a starost o oheň. S tímto děkování se ke mně přidali i ostatní roveři. Na Alexovi bylo vidět, že ho pochvala moc potěšila a nesměle říkal, že to je maličkost. Myslím, že hodně ho potěšilo, že se k mému poděkování připojili i ostatní. Myslím si, že tohle na náš vzájemný vztah nijak nepůsobilo…

Jelikož jednou z hlavních myšlenek roveringu je systém rovnosti, tak se i u nás snažíme to mít nastavené tak, abychom byli všichni na stejné úrovni. V nějakých ohledech se to daří lépe, někdy hůře. Ale právě v oblasti chování si myslím, že v tomto věku (17) si roveři sami uvědomují své chování a ví, co je dobře a co špatně. Z toho důvodu se nenaskýtá moc příležitostí uplatňovat odměny a tresty, protože by to podle mého popíralo tu filosofii. Šlo tedy spíš jen o drobnosti, které jsem popsal výše…