Gemini 2016/Pozorování/Kytovec

Jako pozorované dítě jsem si vybral Gluma.

Je to vlče o osmi letech
do oddílu chodí druhým rokem, začal k nám chodit o rok později, než jeho bratr Zub, který je o dva roky starší a dále má sestru, které je asi 11 let a dále čtrnáctiletého bratra.
Glum byl vždy takové to "zlobivé dítě", už když jsem ho začal vídat u nás ve farnosti. Vždy lezl po stromech do co největší výšky, šišlal a s vulgaritami neměl problém už od začátku. Je to vyhublá vyžle, ale nějaké ty svaly se najdou, když se klikuje.
Obléká se úplně běžně, většinou má všechny věci na výpravy s sebou. Finančně jsou na tom dobře.
Do skauta ho většinou vodí babička.
Doma je v celku dost závislý na počítači, ale má ho omezený od babičky. Je jinak nevychovaný a hledá skulinky všude možně. Je důležité ho často kontrolovat. Často podvádí, dokonce někdy i krade např. bonbony klukům, díky čemuž není tolik oblíbený. Ale nevyhazují ho z party úplně.
Nejblíže je cholerik. Dále je to v celku hravé dítě. Často si hraje na robota, co střílí apod.
Někdy působí hloupěji, má problém s artikulací a hrozivě píše.
Mimo skaut toho nepočítaje počítač tolik nedělá. Někdy tráví volné víkendy se sourozenci a babičkou na chalupě.
S ostatními dětmi v oddíle jakž takž komunikuje. A s vedoucími to také v celku jde. Avšak je třeba od něj očekávat velkou kázeň a důsledně ji pak dodržovat, jinak si najde skulinku a tvoří si svá pravidla.

Již je to asi půl roku, co Glumovi zemřeli postupně oba rodiče. Glumovi samotnému to zřejmě úplně nedošlo. Ode dne smrti jeho rodičů je akorát vůči mně a našemu vůdci více kontaktní. S Glumem jsem trávil nějaký čas také mimo skaut, když jsem ho hlídal společně s jeho bratrem Zubem (který je ve stejné družině), dokonce u nás i občas přespí. Když bych měl popsat, jak se cítím, když mě Glum chytá za ruku, nebo se ke mě tulí, tak mi to nevadí, sám Glum je v celku dětský. Myslím, že jsem pro něj jeden z mála mužských vzorů, kromě jeho strýce a Zuba (který je o dva roky starší), a tak jsem pro něj zásadní osoba.
 Glum se na schůzky velmi těší, má často úplný absťák a bohužel jeho babička, se kterou všichni sourozenci vyrůstají dohromady, mu často skaut zakáže za trest. Je to pro ni jednoduchá páka. Co se týče této babičky, tak je hodná, má to složité, jelikož vychovává všechny děti, ale je s ní více problémů. Například nám oznámila, že kluci s námi nejedou na hory, až když jsem jí zavolal v hodinu odjezdu, jak to s nimi vypadá. Tehdy mi vysvětlila, že už jsou děti nachystané a že spolu jedou na chalupu.

Tábor:

Do čtvrtého dne na táboře Glum nebyl ničím výrazný, zdál se mi v pohodě. Tohoto čtvrtého dne se velmi rozbrečel, že se mu stýská. Brečel opravdu neustále, pokud zrovna nežadonil o jídlo. Všichni s vedoucími jsme to vydrželi jeden den a už nám postupně začínalo hrabat. Až pak po poledňáku, když nechtěl vstát z postele, nám vysvětloval, že musíme zavolat jeho babičce, aby si pro něj přijela. Když se potom večer chýlil ke konci, tak nám Glum oznámil, že mu není dobře. Já, jako zdravotník, jsem ho odvedl na marodku a začal stonat (nebo to alespoň tak vypadalo). Dožadoval se něčeho na čtení a byl v celku rád, že nemusí plnit táborové povinnosti – jako řezání dřeva apod. Tehdy jsme s ostatními vedoucími rozhodli, že s touto „nemocí“ rychle zatočíme. Místo dobrého jídla dostával vždy jen suchý chleba a čaj. A když přišel z marodky ke kuchyni pro langoš k obědu, obdržel pouze mrkev a byl pokárán, co děla mimo marodku. Dostával také na kašel pravidelně Stoptussin, který se aplikuje takovou stříkačkou přímo do krku a poté vždy vypadal, že vyhodí duši. Zkrátka to pro něj nebyla nejpříjemnější léčba. Jako vedoucí jsem se u toho cítil řekl bych až skoro škodolibě. Takto to trvalo ještě jeden den a pak byl zázračně zdráv. Zařadili jsme ho mezi zdravé a byl v pohodě.
Při jedné hře Glum zalhal, cítil jsem se velmi naštvaně a dal jsem ho za trest na „Černou listinu“ (děti mají po zapsání ve svém volném čase udělat úkol, který si vymyslí, či vedoucí jim něco zadají a do večerního nástupu to musí splnit. Jinak házejí na nástupu „Černými kostkami“ a udělají trest, který jim padne.) Glum to hned vzal vážně a chtěl to vynahradit, takže hned po domluvě nařezal 10 polínek. Velmi příjemně mě to překvapilo, myslel jsem si, že se to bude snažit nějak očůrat.
Během tábora se mě Glum ještě několikrát zeptal, jestli bych zavolal babičce, ale vždy jsem ho odpálkoval. Poté v neděli, když jsme přišli z kostela, tak byl spatřen jedním vlčetem, jak mu šahá do tašky s mlsáním a přehrabuje se v ní. Již dříve byl spatřen, jak bere klukům ze zásob sladkostí, ale tentokrát jsme si byli úplně jisti. Řešili jsme to až dnes (o den později), kdy jsme si vzali Gluma stranou a zeptali se ho na to. Hned jak to uslyšel, nasadil nevěřícný výraz. Dali jsme mu najevo, že takhle to nepůjde.
Ve čtvrtek jsme měli puťák a děti šli poprvé sami ve skupinkách. V pozdější části tohoto puťáku skupinka s Glumem, jenž promokla, potkala pošťačky a tyto dámy byly naštvané, že je vedoucí pustili samotné. Zavolali na naše krizové puťákové číslo a jeden z vedoucích pro ně jel vyřešit tu prekérní situaci. Když tam dojel, byl pěkně naštvaný, Glum brečel – protože se mu stýskalo a když pošťačky odjeli, tak je seřval, že jsme stokrát říkali: „nenastupovat do cizího auta“ apod. Poté co Gluma vedoucí sprdnul, přestal brečet, bylo to v té chvíli, kdy pošťačky už nebyly na dohled. A musel se vzchopit, vzít si suché oblečení, které mu bylo přivezeno a pokračovat v puťáku dál. Je to ten typ dítěte, které se snaží získat si své smutným obličejem apod. a člověk se nesmí nechat vyvést z míry, nepřistoupit na jeho hru, jinak si každého obtočí kolem prstu.

Dnes je poslední den bez rodičů, některým se i přesto stýská. Glum dnes dostal v poslední várce pošty balík, už má oči rozsvícené, nemocný není a s největší pravděpodobností ani nebyl.

 Myslím, že s Glumem bude ještě daleká cesta, ale vnímáme, že se zlepšuje. Skaut mu prospívá opravdu ohromně, je na něj také pyšný a ví, že ho tam vedoucí podpoří, že se nám může svěřit a že ho jen tak nepotopíme. Má v nás důvěru, i když někdy to vypadá jako nenávist, když mu něco zakážeme apod. Ale postupně si zvyká. Přeji si, aby z Gluma vyrostl člověk dobrého formátu, i přes některé nepříjemné okolnosti, které ho potkali.