Gemini 2015/Pozorování/Helča

Pro svoje pozorování jsem si vybrala členku našeho oddílu Maníci a Plejády ze střediska Javor Praha. Je to tedy holka- žena ve věku momentálně 13 let. Ale na svůj věk inteligenčně i mentálně je občas i více vyspělá než její o rok starší vrstevníci. Říkejme ji tedy pracovně Maruška. Vybrala jsem si proto, že je v oddíle jako jedna z nových. Minulý rok chodila spíše na schůzky a na skoro žádnou výpravu. Její rodiče jsou rozvedení a je docela málo mluvná. Člověk se od ní spoustu věcí dozví, když se zeptá, ale moc toho sama neřekne. A na oddílové radě jsme si říkali, že o ni toho víme oproti jiným dětem celkem málo.

Je zdravá, má sportovní postavu ale není zas moc hubená. Řekli bychom, že je tak akorát. Ráda sportuje, i když ne nijak závodně ale spíše rekreačně. Má oba hodně sportovní rodiče. Chodí i sportovně- outdoorově oblékaná, což díky tomu, že u nás v oddíle tak chodí všichni na schůzky i výpravy, tak to nijak neřeší. Přiměřeně o sebe pečuje. Nemaluje se a ani jinak se nepřikrášluje a zdá se, že ji to ani moc nechybí, protože jsem ji za skoro dva roky, co jí znám neslyšela mluvit. Na dlouhodobější akci ji vodí rodič- spíše maminka, protože tatínek bydlí daleko. Na schůzky chodí sama. Rodiče jsou rozvedení, ale dobře spolu vychází a oba ji ve skautu podporují. Tatínek je bývalý skaut a maminka závodní cyklistka.

Maruška je introvert, ale i přesto je velmi živá a aktivní. Jen se často bojí si o něco říct nebo se zeptat. Obecně bych ji zařadila mezi melancholiky. Je tichá, občas přecitlivělá, sem tam nespolečenská a občas uzavřená sama do sebe, vážná- málo se směje nebo občas nechápe, co připadá vtipné ostatním, tak se ji to snažím přiblížit. Přesto, že bych čekala, že jako melancholik bude pesimistická, tak je dost často ve výhledu do její budoucnosti velmi optimistická. Je však pravda, že se špatně přizpůsobuje. Za hodně věcmi hledá spíš účel, co se tím naučí nebo k čemu ji to bude. Nevzdoruje však tolik jako ostatní děti. Když je potřeba někomu pomoci, tak velmi ráda pomůže a přináší ji to radost. Má sklon se díky malé průbojnosti se podřizovat, ale snažíme ji podpořit v tom, aby se taky ozvala, když něco potřebuje ona. Hlavní motivace pro ni je, že chce být stejně dobrá jako ostatní lidi v oddílu, ale moc nevyčnívat. Chce mít co nejdříve splněného nováčka, co nejdříve splněnou stezku, kterou již začala plnit a chce si hlavně v oddíle najít nějakou kamarádku. Je z toho hodně zoufalá, že si zatím k sobě nikoho nenašla. Do oddílu ji přivedl spolužák ze třídy, který je velký extrovert a rád se baví s ostatními kluky a holkami, které si rády povídají o počítačových hrách a tak. Pak se chtěla bavit s inteligentním klukem, který je ve stejném věku ale žije ve vlastním světě. Rád skládá rubikovu kostku a holčičí věci vážně zájem nemá. A ostatní holky v oddíle jsou hodně velké extrovertky a moc mezi sebe nepřijímají někoho, kdo často mlčí a spíš si užívá atmosféru. Je ale s podivem, že ráda vyhledává chlapeckou společnost. Je k sobě velmi kritická, podceňuje se a je si sama sebou taky zřejmě velmi nejistá. Neumí se moc prosadit a taky je celkem emotivní a věci citově prožívá, jak je na ní často vidět, což tímto dost dobře zapadá do naší družiny. Často vklouzne do nepohody, když vidí, že ostatní jsou třeba jen o krůček napřed než ona. Jak již jsem psala, tak je velmi inteligentní, což se projevu například tím, že pravidla hry chápe daleko dřív než ostatní nebo si z každé schůzky a oddílové akce píše obsáhlý zápisník, kde pečlivě dolepuje veškeré výtvory, co na schůzce uděláme. V budoucnu se možná její zápisník stane oddílovou kronikou, kdo ví. Je hodně manuálně zručná. Veškeré ruční práce má vždy velmi hezké a pečlivě dokončené. Má opravdu výtvarné nadání, takže ji holky z družiny poprosily, aby nakreslila družinové bodování, což přijala s velkým nadšením. Spoustu lidí z oddílu i včetně vedoucích ji ve výtvarném umění obdivuje a děti si i často žádají, aby jim něco vytvořila. Řekla bych, že všecko manuální ji jde dobře od ruky, ale všechno musí mít perfektně dotažené, takže ji její výtvor trvá někdy i déle jak ostatním a zůstává deset minut na schůzce poté, co skončí. Ráda dělá svým bližním výtvarnými činnostmi radost a na schůzce vždy plánuje, komu svůj výtvor věnuje a už se těší, jak dotyčnému udělá radost. Fyzicky je díky rodičům velmi odolná. Dokáže držet rychlý krok s dospělým, který jde vepředu s oddílem a také ji nedělá problém si pro tým zahrát běhací hru. Na veškeré rozcvičky na výpravách chodí ráda, nikdy oproti ostatním neodmlouvá a tak doufáme, že ji ani na táboře nehodí do nepohody naše zkouška fyzické odolnosti. Co se týče sportu, tak ráda plave, chodí s tatínkem po horách a s mamkou jezdí ráda na kolem a každý týden vypráví o tom, kde zrovna byli a co tam viděli. Nedělá nic závodního, protože už tak toho má se školou, všemi výtvarnými kroužky a skautem docela hodně a moc ráda navíc tráví čas s rodinou. Moc ji nejdou šifry, práce s mapou a ráda se nechává v těchto oblastech učit staršími.

Doma žije s mamkou a svoji o tři roky starší sestrou. Tatínek bydlí za Prahou v Kutné hoře s jinou ženou, se kterou má dítě. Je to 5 let, co má rozvedené rodiče. Její rodiče, jak už jsem psala, spolu vychází opravdu dobře a oba ji podporují v trpělivosti nevzdávat se při prvních neúspěších a vytrvat s tím, že se, třeba i pomalu, situace zlepší. Co 14 dní jezdí za tátou do Kutné hory. Návštěvy u něj nechce rušit, vidí se málo a má ho podle jejích slov i slov její mamky moc ráda. Když upřednostní něco jiného, má pak velké výčitky, že ho ošidila.

Maruška je zkrátka taková. Být s každým za dobře a raději upozadit sebe sama a své touhy, jen aby ti okolo byli v pohodě a měli ji rádi. Raději si vezme svoje vlastní věci do igelitové tašky, pokud nemá menší batoh na vícedenní výpravě, než aby si dala svoje věci do jednoho batohu s ostatními.

Ekonomicky je zajištěna velmi dobře, rodiče mají oba vysoké postavení ve špičkových firmách, ale i přesto si najdou čas na obě dvě své dcery.

Dostali jsme zprávu od maminky po minulé schůzky, že už do oddílu nikdy nepřijde. Byla zkoušená z historie oddílu a neuspěla. Tedy nepamatovala si jedinou odpověď a rádkyně jí řekla, ať se na to do příště podívá. Přišlo ji všechno líto a dostavilo se prý i velké zklamání, pocit selhání. Podpořili ji a Maruška přišla z další schůzky spokojená a šťastná. Rozhodla se ale, že školní rok dochodí a pak se uvidí. Prvotně nechtěla jet na tábor. Pak jsme zkontaktovali maminku a po mnoha telefonátech a osobním setkání se Maruška rozhodla, že to s námi přeci jen na jeden týden ze tří táborových vyrazí a uvidí se, jaké to tam pro ni bude. Nabídli jsme jí i to, že kdyby se jí na táboře kdykoliv a cokoliv nelíbilo a my to nedokázali zpravit, tak může kdykoliv odjet domů. Přijala to a snad se ji bude na táboře líbit a bude z něj mít příjemné zážitky tak, jako ostatní.

Co ale příští rok? Přemýšleli jsme, že ji řekneme, že si do oddílu může přivést nějakou svoji kamarádku. Prý ale zatím žádnou, co by o to stála, nemá. Nebo snad říct nějaké holce z oddílu, aby se s ní trochu více bavila? Jak ale, aby to nevypadalo moc nuceně? Budeme rádi za jakýkoliv nápad, jak by si Maruška mohla v oddíle získat novou kamarádku a v oddíle by ji to více bavilo proto, že by měla s kým zážitky sdílet. Rady určitě uvítám.