Gemini 2012/Pozorování/Šošon

Z Gewiki

Fyzický vzhled Honzovi je téměř 14 let, což je v oddíle lehce nadprůměrný věk, ale je součástí poměrně silné generace. Oproti pomyslnému průměrnému členovi jeho věku je Honza výrazně silnější, o něco těžší, maskulinní, sportovní. Je dobře živený, ale často se mu stává, že má všelijaké drobnější úrazy i dlouhotrvající zdravotní problémy (bolestivá kolena, léčené nemoci, zanícené rány) – vždy však včas řešené (od lékárníka, z pozorování a rozhovorů). Vybavení na výpravy má levné, ale má ho dostatek tak, aby s ním neměl větší problémy.

Psychické vlastnosti Honza je přes svou fyzickou výraznost poměrně pomalý, trvá mu, než provede nějaké komplikovanější úlohy. Stejně tak při úlohách vyžadujících rychlou orientaci v novém prostředí a pohotové reakce oproti běžnému členovi zaostává, za což si občas vysluhuje posměch od ostatních členů. Pokud je však postaven před nějaký úkol vyžadující delší soustředění a svědomitou, i když nenáročnou práci, je schopen ho plnit pečlivě a – soudě podle jeho reakcí – s radostí z vykonané práce (od ostatních vedoucích).

Prosazování Typicky se při rozhodování příliš neprojevuje a je zvyklý podřizovat se instrukcím, které mu sdělí nějaká autorita – rádce, vedoucí, rodič (z rozhovorů s ostatními vedoucími). Jeho snad nejvýraznějším projevem nesouhlasu, ke kterému dochází poměrně nečekaně jednou za čas, je jen negativní a kategorické uzavření se do sebe a odchod do ústraní. Jeden ze starších vedoucích podle svých pozorování soudí, že neschopnost zaujmout vlastní stanovisko a hájit si ho souvisí s postavením otce v jeho rodině a je jedním z nejvýraznějších Honzových rysů.

Projevy Honza se nerad projevuje před větším množstvím lidí, nerad je členem pozornosti. Nikdy se nehlásí aby hrál divadlo, ani v situacích, kdy je možnost promluvit před ostatními (na nástupech, při přání dobré chuti v jídelně) se slova neujímá. Výjimkou je jeho hra na kytaru, na které si patrně dosti zakládá. Při hraní často nehledí kolem sebe (případně na další kytaristy), ale do not, a plnou svou pozornost věnuje nástroji, takže se stává, že ostatním ujíždí, aniž by o tom věděl. Je schopen takto vydržet hrát několik písniček a ani se ostatních neptat, co bude za další. Často se také hlásí o dobrovolné práce a pomáhá ostatním, typicky ale tak, aby nemusel pracovat s více lidmi. Několikrát za tábor se nabídl, že zahraje budíček.

Hravost Sám o sobě často tvrdí, že nerad hraje hry a že ho hry nebaví a stává se, že v hrách, kde všichni ostatní zapáleně soutěží, odejde pryč a tváří se otráveně – přesto lze pozorovat, že, najde-li pro sebe ve hře (v družině) pozici, která mu vyhovuje, je schopen se pro ni zapálit. Hry, u kterých zřejmě neví, co si počít, jsou typicky ty, které jsou náročné na vlastní rozhodování a vyhodnocování složitějších situací. Zdá se mi, že se především bojí změn a svého možného selhání před ostatními, stydí se za svou pomalost a především proto se vyhýbá hrám obecně – pokud se podaří s jeho rádcem pracovat tak, aby mu našel ve hře na družiny dobré místo, kde může svědomitě plnit jedhodušší úkol, je naopak dobrou pomocí a soudím, že případný kolektivní úspěch, na kterém měl podíl, je pro něj dobrou a něčím nezažitou zkušeností.

Zdatnost Při svých fyzických schopnostech je Honza schopen dosahovat velmi dobrých výsledků (od ostatních vedoucích), o čemž svědčí i to, že se stal nejlepším olympionikem v táborové olympiádě. Z toho opětovně vyvozuji, že je v podstatě soutěživý, ale má strach z komplikovanějších úkolů a orientace v nich, proto často odchází z her.

Projevy ve společnosti Ve větším počtu lidí (v družině, při jídle) se buď uzavírá mimo ostatní, nebo se snaží projevit – často tím, že vypravuje nějaké události, které se mu staly –, to pak naopak mluví velmi nahlas a nenechává prostor ostatním, takže takovéto projevy bývají spíše jednostranné. V soukromí setrvává mnohdy sám, ale při setrvávání ve dvojici je schopen mluvit otevřeně o svých pocitech, aniž by musel být tázán (z vlastní zkušenosti, od ostatních vedoucích a z letmo zachycených útržků rozhovorů).

Role Mimo oddíl je ministrantem a pomocníkem v kostele, na čemž si zakládá (z rozhovorů; např. několikrát zmínil, že je jedním ze čtyř lidí, kteří mají klíč od jejich kostela) a hraje na kytaru. Ve škole patří spíše mezi podprůměrné, ale svědomité žáky, rád hovoří s obdivem o některých svých učitelích a jejich úspěších (z rozhovorů, od ostatních vedoucích).

Zázemí Honzova rodina je spíše chudá, ale je schopna Honzovi zajistit potřebné vybavení pro oddílovou činnosti. Svědčí o tom i drobné problémy s platbami kolem oddílu, nikdy jsem však nezpozoroval nic závažného.

Zápletka Minulý tábor se stalo, že pro Honzu přijel druhý den návštěvního dne (po třech týdnech tábora a týden před jeho koncem) otec a neohlášeně Honzu odvezl z tábora pryč. Dodnes nevíme, do jaké míry toto rozhodnutí mohl Honza ovlivnit, ale výsledkem bylo, že ho oddílový sněm vyloučil z oddílu a Honza si musel v září dělat znovu nováčkovskou zkoušku. Přes rok jsme se s ním pak snažili pracovat s ním tak, aby našel v oddíle své místo a měl chuť v něm fungovat i nadále, což se do jisté míry podařilo, Honza během roku fungoval a na tábor odjel spolu s ostatními. Na začátku tábora se ale začalo proslýchat (patrně tak, že se o tom s někým soukromě bavil a informace se pak šířila, až ji zaslechl i nějaký z vedoucích), že opět plánuje na návštěvní den znovu odjet a tím odejít z oddílu. Vedoucí to pak řešili na několika radách. V první části tábora jsme nepodnikali žádné výrazné kroky, snažili jsme se zjistit, jak se Honza v oddíle cítí a co s ním dále. Zdálo se, že mu nějaké věci v oddíle dělají radost, často byl oceňován ostatními členy (večer se na táboře udělovaly tzv. látky, tj. ocenění těm, kteří někomu za ten den pomohli) a nezdálo se, že by chtěl odejít. Asi v půli tábora pak sám Honza zašel za jedním z vedoucích a oznámil mu, že je možné, že na návštěvním dni odejde. Reakce vedení následující den pak byla taková, že jsme mu nabídli, že by se od září s jedním z vedoucích mohl stát tzv. správcem klubovny, tj. člověkem, který se stará o materiální zabezpečení v klubovně. Tento návrh Honzu očividně nadchl a po některých rozhovorech prohlásil, že v oddíle a na táboře zůstane. Nebyli jsme si ale v tu chvíli jisti, do jaké míry byl plán odjet z tábora plánem rodičů a do jaké míry Honzův a proto jsme tedy ještě z tábora jeho rodičům volali a vysvětlovali, že si myslíme, že Honza má v oddíle své místo a mí pro něj smysl do něj chodit – což se nakonec podařilo a Honza skutečně na táboře zůstal do konce a vyhrál již zmíněnou olympiádu.