Špalek: Porovnání verzí

{{portrét|Spalek}}

'''Kolik ti je?'''  

V době letního běhu už LIV.

V osmi. Vstoupil jsem do ilegální pražské osmnácté smečky vlčat. Fungoval jsem tam jen tři roky a pak jsem na dlouho ztratil se skautingem spojení. Ale [http://www.osmnactka.net Osmnáctka] pořád funguje, četl jsem si nedávno historii střediska a dýchla na mě nostalgie z toho, jak Pet popisuje tábory, na kterých jsem byl. Skoro jako kdyby líčil středověk...

Pokud lze počítat i období ilegality, tak osm let. V roce 1982 jsem s několika kamarády založil oddíl [http://stopari.jeja.cz/ Stopaři], který působil poloilegálně v řadě různých organizací - Pionýr, TOM, ČSOP a jiné. Střídali jsme organizace tak často, že jsme skoro ani nevěděli, kde zrovna jsme... V roce 1988 jsme založili ilegální skautské středisko [http://www.skauting.cz/stovka/ Stovka] a v roce 1989 jsme se přihlásili k obnově Junáka. V roce 1990 jsem oddíl předal. Po dvouleté pauze jsem v něm ještě tři roky působil jako zástupce vedoucího, ale to už jsem dělal i „vyšší“ funkce. Dneska mají Stopaři už pátou generaci vedení, do které patří třeba [[Pollux_2015/Dan_P|Daňák]]. A před mnoha lety vedla oddíl [[Veverka]].  

'''Jaké kurzy a lesní školy jsi absolvoval a kdy?'''

Tak jednak již zmíněnou vůdcovskou zkoušku s přípravným kurzem. Bylo to hned po revoluci, z odborného hlediska bych to dnes asi hodnotil velmi kriticky. Některé přednášky byly ... takové ... jak to říct ... Prostě pro nás, kteří jsme vedli oddíly už řadu let, nebyly v podstatě o ničem. Ale třeba [[Edy|Edyho]] přednáška o myšlenkových základech byla "nářez".

 

Klíčový pro mě byl Multipurpose seminar WOSM v roce 1990 v Praze. Ten pro nás uspořádali čelní představitelé WOSMu (lidé z evropské a světové kanceláře) a pro mě to bylo jednak první setkání se světovým skautingem a jednak první setkání s moderní teorií managementu; navíc v prostředí neziskovky. Dneska je to už běžné, ale když nám někdo v roce 1990 vysvětloval základy strategického plánování, řízení lidských zdrojů a personalistiky, tak to byla opravdová bomba!

 

Absolvoval jsem instruktorskou lesní školu na Selešce v roce 1991, první ILŠ po revoluci. Nechce se mi ji zpětně hodnotit. Byla prostě první.

 

Také jsem absolvoval nějaké skautské kurzy v zahraničí: Itálie (komunikace), Kanada (lidská práva a humanitární programy), Kypr (výchova činovníků), Švýcarsko (management).  

 

Nejvíc jsem se toho ale naučil za ty roky na Gemini – každý rok si odvážím spoustu nových věcí.

Zlenický seminář (kde začala vznikat první strategie Junáka), Batolata v džungli (kde vznikla stejnojmenná, dnes beznadějně rozebraná knížka), Pavouk a Hopík, Adults in Scouting Forum na Maltě a ještě něco by se našlo. Na Fonsech a Ponsech (tedy správněji Fontech a Pontech) a i leckde jinde jsem vystupoval jako potulný námezdný instruktor za guláš, nocleh a dobré slovo.  

Zástupce vůdce střediska a vůdce střediska (4 roky), člen náčelnictva (5 let), zpravodaj pro humanitární programy (3 roky), člen ústřední rady (3 roky), zpravodaj pro výchovu činovníků (7 let), místonáčelník (3 roky). Zastupoval jsem Junáka na třech evropských a jedné světové skautské konferenci. Pak jsem ještě dva roky pracoval ve skupině „Adults in Scouting“ Evropského výboru WOSM. K tomu řadu „menších“ funkcí: skautské informační centrum, strategická komise Junáka, Dnes jsem členem RSRJ – to je takový skautský ústavní soud a předsedou nadační rady [http://www.snjf.cz Skautské nadace Jaroslava Foglara].  

To vypadá celé dost impozantně, co? Většinou to bylo jen schůzování a papírování. Ale dělal jsem to (většinou) rád.

Protože je to úžasné spolupracovat s takovými lidmi, jací se tu sešli. Protože to má smysl. Protože mě to baví. Protože se toho spoustu naučím.  

Žádné starosti mít nebudu. Maximálně nějaké příležitosti a výzvy.

'''Nač se při tom těšíš a čeho by ses naopak nechtěl při tom dočkat?'''

Těším se, až to budeme mít za sebou. Na ten pocit, že se to povedlo, že už se nic nemůže zkazit, že jsme všechno společně překonali. Na tu chviličku na konci závěrečného ohně, kdy se pod hvězdami potkávám s těmi, kteří odešli do skautského nebe přede mnou - s tátou, dědečkem, babičkou. S těmi, kteří mě učili, co je to skauting. Nechtěl bych se dočkat toho, že mi tuhle chvíli zkazí pocit neúspěchu a prohry. Ale moc se toho nebojím - ještě nikdy se to nestalo. Ty opravdu důležité věci se vždycky podaří - i když ne vždycky tak, jak jsme si to představovali.

Jsem ředitelem [http://www.mlp.cz Městské knihovny v Praze]. A většinu toho, co k tomu potřebuji umět, mě naučil skauting. Fakt, nekecám. Jinak jsem vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze a musím říct, že mě škola bavila. Ale matematice se nevěnuji už skoro dvacet let a tak bych už dnes nepochopil ani vlastní diplomku. Škoda.  

Měl bych se věnovat rodině (tj. [[Maru]], [[Dan]]ovi a [[Štěpán]]ovi), ale moc se mi to nedaří. Fotografuji. Čtu. Hraji hry všeho druhu včetně počítačových.

Ne. Já a sport jsme si neporozuměli. Snad možná trochu [[softball]]. Když zdraví a kondice dovolí, tak kolo – pomalu, rozvážně a výhradně z mírného kopce po rovném asfaltu.

Nápadité písničky s chytrými texty. Plíhal, Ebeni, Skoumal, Křesťan, Nohavica, M. Ryvola, Burian, Radůza. Pavlína Jíšová s Druhou trávou je úžasná deska. Samozřejmě Kryl. Hradišťan mě dokáže úplně dostat. Některé starší věci s Lucií Bílou jsou velmi poslouchatelné. Ze zahraničí zejména starší folk – Simon & Garfunkel, Leonard Cohen, Bob Dylan, Pete Seeger, Joan Baez. Taky Susan Vega. Sentimentální vztah mám k některým (!) starším kotlíkářům. Třeba W. Ryvola, W. Daněk, Hop Trop. Z klasické hudby především komorní, moc rád mám spojení kytary a příčné flétny. Úžasný nástroj je taky Panova flétna.