Gemini 2016/Pozorování/Kákyna: Porovnání verzí

'''1) Komplexní pozorování'''

K úkolu Pozorování jsem si vybrala holčinu jménem „Bětka“. Je to členka družiny Veverek, kterou vedu společně s další rádkyní, a která se právě připravuje na skautský slib. Bětku jsem si vybrala jednak proto, že ji mám ve družině, tudíž ji mohu pozorovat každý týden, a taky proto, že nevím, co si o ní mám myslet. Neustále mě překvapuje, co zrovna udělá a jaká vlastně je. Měla jsem ji za ukňouranou, povrchní, otravnou, neobratnou a divnou holku. Vedu Veverky teprve rok, ale Bětku jsem znala už dlouho před tím. Za ten rok v podstatě rozbila a změnila můj názor na ni k lepšímu. Myslím, že je to nejen tím, že mám možnost ji víc poznávat, ale i tím, že za ten rok mentálně dost vyspěla.

Cítím, že je pro ni skauting hodně důležitý. K nám do oddílu chodí už dlouho. Znala jsem ji už dlouho před tím, než jsem ji začala vést a popravdě mi připadala strašná. Na jednom táboře dokonce pořád za někým ze starších dolézala a mňoukala mu do ucha. A hodně lidí se jí nehezky skrytě smálo…včetně mě. Byla jsem taky menší a hloupější a zpětně chápu, že to byla její snaha upoutat na sebe pozornost a začlenit se. A lituju toho, protože za ten rok, co ji vedu, jsem zjistila, že ačkoliv má stále zbytečné a hloupé otázky, je to super holka. A myslím, že se náš vztah bude posunovat jenom k lepšímu.  

Pro žádnou z Veverek jsme ještě nemusely vymýšlet nějaký trest. Jsou to hodný a už docela velký holky. Spíš nám „nezbývá“ nic jiného než je motivovat a chválit =D.

Hned po prezentaci jsme ji všechny pochválily, ale po schůzce jsem si na ni počkala a chtěla jsem jí pořádně říct, že to byla bomba a že mě tím dost zaujala. Když jsem jí popisovala, jak se mi líbí ta designová stránka, zřejmě viděla to nadšení a údiv a začala se hrozně smát. Řekla, že jí malování hrozně baví a že se s tím plakátem barvila do noci. Trochu se prý bála, že se to nebude líbit. Ujistila jsem ji, že se to všem moc líbilo. A myslím, že ona to věděla taky, protože to na nás šlo prostě poznat. Měly jsme společnou cestu, tak jsme šly a povídaly jsme si o malování, protože já taky ráda maluju. Celou cestu jsem cítila radost, že se jí něco povedlo a byla jsem hrozně ráda, že si máme o čem povídat. Zase nás to trochu sblížilo. Byla jsem z ní hrozně nadšená a dělalo mi dobře, že jí to všechno říkám. Doma jsem to pak vyprávěla, jako bych to snad nakreslila já.

Když jsem ji chválila, neměla jsem žádný výchovný záměr do budoucna, chtěla jsem jí to prostě jen říct, ale myslím, že by si z toho mohla vzít, že je v malování dobrá a věnovat se tomu. Mohlo jí stoupnout sebevědomí a mohla si uvědomit, že když se bude o něco hodně snažit, tak uspěje.