Editace stránky Softball

== Nesportovec softballistou - vyznání místo úvodu ==

<i>Nejsem zrovna sportovní typ. Upřímně – já nejsem <b>vůbec</b> sportovní typ. Ale kdybych měl říct, jaký je můj oblíbený sport, asi bych – hned za ležením v posteli – uvedl softbal. Je to snad jediný sport, který jsem v životě hrál s chutí, i když špatně.

Život mě strčil nos do celé řady různých sportů. Žádný mě moc neoslovil. Běhat jen tak z bodu A do bodu B jenom proto, abych pak mohl běžet z bodu B do bodu A – to mě nijak nezaujalo. Na to, abych svůj metrák rozpohyboval, musím mít podstatně větší motivaci. Tu zpravidla nabízejí kolektivní sporty. Pocit „společného tahu na bránu“ pohne i velkým lenochem. Jenomže…

Vezměme si třeba fotbal. Jasně – hrál jsem ho s klukama už od malička. Jenže záhy jsem pochopil, že se ode mě neočekává nic jiného, než že budu protihráčům překážet o něco málo víc, než spoluhráčům. A řekněme si upřímně, že takto nastavené očekávání bylo přiměřené. Prostě úspěch týmu závisel plně na těch, kteří to opravdu uměli a ti ostatní tam byli spíš do počtu.

Softbal funguje trochu jinak. Nabízí každému – bez ohledu na to, jak moc je šikovný, rychlý a zdatný – příležitost prožít si pocit „teď je to na mně!“ Hráli jsme ho celá léta v oddíle smíšeném nejen klukovsko-holkovsky, ale i věkově. Byli tam rychlí a pomalí, obratní a neobratní, malí a velcí. Každý, kdo hrál soft déle, našel si něco, čím byl týmu užitečný. Někdo uměl rychle běhat a byl nedostižný v „kradení met“. Někdo uměl dobře chytat a házet – to se v softu hodí vždycky. Někdo měl velkou sílu a jeho odpaly směřovaly daleko za soupeřovy hráče. Ti kteří mě znají, tak vědí, že neoplývám ani jednou z uvedených předností. Tak těm prozradím, že já jsem se naučil dobře pravidla. To se taky hodí. Kdysi jsem četl, že softbal má něco společného se šachem. Opravdu – rozhodnutí, na kterou metu hrát, je často stejně důležité jako dobrý odpal. A kdo pozorně sleduje situaci na hřišti a rozumí jí, může svému mužstvu hodně pomoct.

Ale i když neumíš dobře chytat a házet, běháš pomalu, s pálkou si moc nerozumíš a pravidla softu ti přípomínají hebrejskou gramatiku – stejně tě čeká tvoje chvíle slávy. Okamžik, kdy stojíš na pálce a cítíš na sobě pohledy všech hráčů v poli. Odpálí? Neodpálí? Odpálil! Každý, i ten největší nešika jednou odpálí! A běžíš na první metu. Co nejrychleji. Možná tě vyautují, možná ne. Ale někde za tvými zády doběhl běžec ze třetí mety. Doběhl, protože ty jsi odpálil. Bod! Tvůj bod. Váš bod. Nadhoz! Strajk! Odpal! Běž!</i>

[[Špalek|''Šp.'']]

== Softball na Gemini ==

Softball je sport, který tradičně patří ke Gemini již od prvních  ročníků. Důvodů je více. Výše uvedený fejeton naznačuje, proč považujeme softball za velmi vhodnou součást skautského programu. Navíc je to stále ještě sport nepříliš obvyklý a běžný, takže klukům a holkám v oddíle může poskytnou pocit určité výjimečnosti. Fotbálek si zahrají kdykoliv kdekoliv a s kýmkoliv.

Na druhou stranu má softball několik omezení. Především jeho pravidla nejsou až tak jednoduchá a chvíli trvá, než se je člověk naučí natolik, aby si opravdu zahrál. Dále je softball náročnější na vybavení, než třeba fotbal, volejball nebo čím dál populárnější [[frisbee]], které se již před několika lety stalo na Gemini paralelním sportem k "softu".

Softball se snažíme hrát podle pravidel, která se co nejvíce blíží [http://www.softball.cz/modules.php?op=modload&name=download&file=index&d_op=getit&lid=137 oficiálním pravidlům softballu v ČR pro období 2006 - 2009] (PDF 1MB, případně rovněž  [http://www.falconshk.com/download/pravidla2006.pdf ZDE]). Ignorujeme samozřejmě spoustu technických ustanovení o rozměrech rukavic (co jsme koupili, to máme), materiálech na výrobu míčů nebo upravených a pozměněných pálkách (neupravujeme a nepozměňujeme). Také neřešíme pravidla pro nesprávné pořadí, neoprávněné střídání nebo vedení zápisu z utkání. Nepodáváme protesty písemné ani jiné. Nicméně snažíme se pravidla vlastní hry nezjednodušovat příliš. Pravidla softballu (a baseballu) jsou výslekdem mnohaleté zkušenosti a hledání, jak udělat hru zajímavou a atraktivní.

Kupříkladu v Česku rozšířené zmrzačení pravidel spočívá v tom, že meta se dá kdykoliv zamknout (zašlápnout) a běžec už na ní nemůže. Tím pádem je role běžce degradována na motorovou myš, která jen bezduše běhá mezi dvěma metami. Ve chvíli, kdy toto nesmyslné pseudopravidlo odstraníte, začne být role běžce mnohem napínavější a i polař musí být mnohem probudilejší.

== Úplné základy softballových pravidel na čtyři stránky ==

Softball je mladším příbuzným baseballu, z něhož se zhruba před sto lety odvodil. Nejnápadnějším rozdílem mezi baseballem a softballem je způsob, jakým se nadhazuje míč pálkaři k odpalu: při baseballu hází nadhazovač horním obloukem, při softballu spodním. Rozdíly jsou i ve vybavení (softballový míč je o něco větší a měkčí – odtud také jméno: softball = „měkký míč“), rozměrech hřiště a detailech pravidel. Základní princip obou her je však podobný. Hru hrají proti sobě dvě družstva, která (na rozdíl třeba od kopané, hokeje, volejbalu, košíkové a většiny v Evropě zdomácnělých kolektivních sportů) plní různé úkoly. Jedno družstvo „útočí“ a druhé mu v tom „brání“. V této úloze se družstva pravidelně střídají.

Družstvo obránců se rozmístí v poli; pravidla u většiny z nich neurčují přesně místa, kde mají obránci stát, proto se jejich umístění řídí hlavně taktickými požadavky.  Základem softbalového hřiště je čtverec, tzv. vnitřní pole, o straně cca l8 metrů (viz obr.). V každém rohu tohoto čtverce je umístěna meta. Mety jsou většinou čtvercové a jejich přesné rozměry stanoví pravidla. V jednom rohu vnitřního pole leží domácí meta; další mety jsou pak číslovány proti směru hodinových ručiček: 1., 2. a 3. meta. Prodloužíme-li strany vnitřního čtverce vybíhající dál za 1. a 3. metu, dostaneme polopřímky vymezující mezi sebou plochu celého softbalového pole. Zhruba uprostřed čtverce je označena nadhazovací meta, za domácí metou je území chytače.

[[Soubor:Sofbalove hriste.jpg|left|Softballové hřiště]]Obrázek vlevo popisuje softbalové hřiště i možné rozestavění hráčů. Obrázek není v měřítku, detaily jsou záměrně zvětšeny (vypadá to, jako kdyby se hrálo na docela malém hřišti, ale připomínám, že čtverec má hranu 18 metrů!).

Vlevo dole (DM) vidíme jednak domácí metu (má tvar pětiúhelníkového „domečku“), vedle ní se k odpalu chystá '''pálkař ''' z mužstva v útoku (světlý dres). Po jeho pravé ruce se za domácí metou krčí '''chytač '''(catcher – čti '''kečr'''), který chytá nadhozené ale neodpálené míče a přihrává je svým spoluhráčům v obraně (tmavé dresy).

Čelem k němu stojí přibližně uprostřed vnitřního pole (NM) '''nadhazovač ''' na '''nadhazovací metě'''. Nadhazovač hází míč nad domácí metou, pálkař se snaží jej odpálit. (Pokud se mu to nepodaří, snaží se míč chytit kečr a přihrát zpět nadhazovači nebo podle situace jinému spoluhráči v obraně).

Odpálené míče chytají další hráči v obraně. Jeden z nich hlídá '''první metu '''(1M),  další '''druhou metu''' (2M) a další '''třetí metu '''(3M). Hlídači met stojí poblíž mety, tak aby se na ní rychle dostali s míčem, ale aby při tom nepřekáželi běžcům při běhu po metách. Dlouhé odpaly chytají a sbírají obránci ve '''vnějším poli''' (vpravo a nahoře). Pálkař se snaží odpálit míč. Když se mu to podaří, stává se '''běžícím pálkařem''', který poběží co nejrychleji na první metu. Pokud  se mu jí podaří dostihnout, aniž by jej obránci '''autovali '''(viz dále), může na první metě zůstat, nebo se pokusit doběhnout na druhou metu. Z ní může běžet na třetí a z ní případně na domácí. Pokud se pálkaři podaří po odpalu najednou oběhnout celý čtverec met: domácí-první-druhá-třetí-domácí, říká se tomu '''homerun''' (čti '''houmran''') a pálkař je pašák. Pokud zůstane na některé z met a nemůže nebo nechce pokračovat, stává se '''běžcem''' a „na pálku“ jde další z hráčů družstva v útoku. Na obrázku vidíme dva běžce: na druhé metě a na třetí metě. Běžec, kterému se podaří postupně oběhnout všechny mety, aniž by jej obránci vyautovali, získává pro útočníky '''bod'''. Pokud náš pálkař na obrázku dobře odpálí, dostane se pravděpodobně na první metu, běžec ze druhé mety se posune na třetí a běžec ze třetí získá bod, protože doběhne na domácí metu. Pak si půjde sednout na „střídačku“ útočníků, kteří čekají ve frontě, až na ně přijde řada zase na pálku (spodní okraj obrázku). Útočníci se budou střídat (ve stále stejném pořadí) na pálce tak dlouho, dokud se nepodaří obráncům vyautovat třetího hráče útoku. Pak si úlohy útočníci s obránci prohodí – družstvo „na pálce“ jde „do pole“ a obráceně. Když se obě družstva vystřídají na pálce i v poli, je to jedna '''směna'''. Turnajový softball se hraje na sedm směn. V další směně nastupuje na pálku ten, kdo byl na řadě v minulé směně, ale už se na pálku nedostal, protože obránci udělali třetí aut.

Nadhazovač se snaží nadhazovat míč tak, aby pro pálkaře bylo obtížné je dobře odpálit. Hází proto míče rychlé (špičkoví nadhazovači nadhazují rychlostí přes 100 km/h), s různou falší apod. Aby však měl pálkař rozumnou šanci odpálit, musí nadhoz splňovat několik základních pravidel:

* Nadazovač musí nadhoz „signalizovat“ – před vlastním nadhozem se na několik vteřin postaví oběma nohama na nadhazovací metu, čelem k pálkaři, míč drží v obou rukou před tělem. Pak ihned zahájí nadhoz.
* Nadhazovač musí nadhazovat spodním obloukem s nejvýše jednou otočkou celou paží (nebo jenom s nápřahem dozadu).
* Na začátku nadhozu se musí dotýkat nadhazovač mety oběma nohama. Když opouští míč jeho ruku,  musí se nadhazovač dotýkat nadhazovací mety jednou nohou, druhou v tu samou chvíli dokračuje.
* Míč musí proletět alespoň částí svého objemu nad domácí metou.
* Nad domácí metou musí letět míč v přiměřené výšce, tj. mezi koleny a podpažím pálkaře.

Pokud nadhoz splňuje výše uvedená pravidla, je to '''dobrý míč''' (strike – čti '''strajk'''). Pokud tato pravidla nesplňuje, je to '''špatný míč '''(ball – čti '''ból'''). Pokud směřuje nadhoz mimo vymezenou zónu (nad metou, mezi koleny a podpažím pálkaře), ale pálkař se jej přesto pokusí odpálit, považuje se za strajk. Pokud nadhodí nadhazovač pálkaři čtyři špatné nadhozy, dostává pálkař postup na první metu zdarma a na pálku jde další hráč družstva útočníků.

Už jsme řekli, že obránci se snaží co nejrychleji vyautovat hráče družstva na pálce. Jednak proto, že pokud vyautují bežce předtím, než dosáhne opět domácí mety, tak ten se vrací do fronty na střídačku aniž by mohl získat bod. Druhým důvodem je to, že když obránci „udělají“ třetí aut, vystřídají se s mužstvem na pálce a mohou sami začít získávat body.

Oficiální pravidla popisují desítky různých případů, kdy je útočník autován. V běžné hře a hrajeme-li podle zjednodušených pravidel, opakuje se několik základních autových situací.

'''Pálkař je aut, když:'''

* Jeho odpal chytí „'''ze vzduchu'''“ některý z útočníků, tedy chytí letící odpálený míč dříve, než ten se dotkne země nebo nějaké jiné překážky
* Pálkař nestihne po odpalu doběhnout na první metu dříve, než:
** některý z obránců, který bezpečně drží v ruce míč, se první mety dotkne (jedná se vlastně o „'''zašlápnutí mety'''“, tedy zvláštní případ autu při nuceném postupu – viz dále), nebo
** některý z obránců, který bezpečně drží v ruce míč, se míčem (nebo rukou, ve které jej drží) dotkne pálkaře (jedná se o '''aut dotykem''' – viz rovněž dále).
* Pálkař neodpálí třetí strajk a navíc nastane jedna z těchto situací:
** Kečr chytne nadhozený ze vzduchu (aniž by se předtím dotkl země),
** Pálkař míč tečuje a kečr jej chytne ze vzduchu (aniž by se předtím dotkl země),
** první meta je obsazená a družstvo na pálce ještě nemá dva auty,
** některý z obránců, který bezpečně drží v ruce míč, se první mety dotkne dříve, než na ní běžící pálkař doběhne (zašlápnutá meta) nebo
** některý z obránců, který bezpečně drží v ruce míč, se míčem (nebo rukou, ve které jej drží) dotkne pálkaře dříve, než doběhne na první metu (aut dotykem).
* Pálkař odhodí po odpalu pálku způsobem, který může ohrozit ostatní hráče.

Pokud pálkař míč odpálí nebo tečuje, ale míč dopadne nebo se vykutálí mimo výseč tvořenou spojnicí domácí-první a domácí-třetí mety, je to takzvaný '''chybný odpal '''(foul ball – čti '''faulból'''). Po faulbólu se všichni běžci vrátí na mety, na kterých byli před nadhozem, pálkař se vrátí na domácí metu. Při faulbólu rozhodčí přeruší hru, běžci nemohou být autováni, případné doběhy neplatí. Proto pálkař okamžitě po odpalu vybíhá a nečeká, kam míč dopadne – buď se mu podařil dobrý odpal (a má povinný postup na první metu – viz dále), nebo z toho bude faulból, pak se může po odpalu bezpečně vrátit zpět na domácí metu a znovu odpalovat. Pokud má pálkař jeden nebo žádný strajk, počítá se mu faulból jako další strajk. Pozor – pokud odpal směřuje mimo výseč (třeba i dozadu na kečra), ale některý z obránců jej chytí ze vzduchu, není to faulból, ale aut ze vzduchu. Za odpálený míč se však nepovažuje míč, který pálkař jen nepatrně tečuje („lízne“), aniž by podstatně změnil jeho směr – v takovém případě když kečr míč chytí, je to aut ze vzduchu jen v případě třetího strajku).

Pokud se pálkaři podaří dosáhnout první mety, aniž by byl vyautován, stává se běžcem. Ani pak ovšem nemá vyhráno. I běžec může být autován. Zpravidla tím, že některý z obránců, který bezpečně drží v ruce míč, se míčem (nebo rukou, ve které jej drží) dotkne běžce v okažiku, kdy se běžec žádnou částí těla '''nedotýká''' mety, na kterou má „nárok“. Nárok na metu '''získává''' běžec v okamžiku, kdy se jí dotkne, nárok '''ztrácí''' v okamžiku, kdy:
* se dotkne další mety v pořadí,
* na metu získá nárok další běžec (tím, že se jí dotkne) nebo
* má '''nucený postup''' na jinou metu (viz dále).

Výjimku z pravidla o autování dotykem tvoří případ, kdy pálkař přeběhl první metu, ale hned se na ní vrací (nepokouší se běžet na druhou). První meta je tedy '''průběžná''', stejně tak meta domácí. Při dobíhání na druhou a třetí metu se hráč stává při přeběhnutí nechráněným v okamžiku, kdy se mety přestane dotýkat, a může být autován dotykem.

'''Běžec je dále aut, když:'''
* se ve snaze vyhnout autu dotykem vychýlí o více než jeden metr od (pomyslné) čáry spojující sousední mety,
* některý z obránců, který bezpečně drží v ruce míč, se dotkne mety, na kterou má běžec nucený postup (viz dále),
* vyběhne z mety dříve, než nadhazovač vyhodí míč ('''předčasný výběh''') nebo
* zůstane stát v dráze mezi metami i poté, co nadhazovač má míč na nadhazovací metě a je připraven nadhazovat. V takovém případě se běžec mezi metami musí rozběhnout k jedné z obou met (pokud je některá z nich obsazena, pak musí běžet na volnou). Pokud běžec okamžitě neběží na jednu z met a nezůstane na ní stát, je aut.

Pro autování běžců jsou důležitá '''pravidla o nuceném postupu'''. Platí, že:

* Běžec na první metě má nucený postup na druhou metu, pokud pálkař odpálí nebo se jinak stane běžícím pálkařem.
* Běžec na druhé metě má nucený postup na třetí, pokud běžec na první metě má nucený postup na druhou. Stejně tak běžec na třetí metě má nucený postup na domácí metu, pokud běžec na druhé má nucený postup na třetí.
* Běžec, který vyběhne v okamžiku nadhozu (to smí) se musí vrátit na metu, ze které vyběhl, pokud je pálkař autován autem ze vzduchu (chycený odpal). V takovém případě má tedy běžec nucený postup vzad. Běžec nemá nucený postup vzad, pokud vyběhne až poté, kdy se míč dotkne země nebo některého z obránců, (tj. i v případě, kdy obránce odpálený míč chytí ze vzduchu a běžec vyběhne až potom).

Běžci na metách nemusí čekat na úspěšný odpal svého kolegy pálkaře. Mohou se pokoušet o tzv. '''kradení met'''. Běžec může z mety vyběhnout v okamžiku, kdy nadhazovač vyhodí míč. Pokud pálkař odpálí, má tak běžec náskok ve své cestě na další metu. Ale i pokud pálkař neodpálí, má běžec slušnou šanci, že na další metu doběhne dříve, než na ní obránci přihrají míč a pokusí se jej autovat dotykem. Nejsnáze se krade druhá meta (je nejdále od domácí, přihrávka musí urazit největší vzdálenost). Nejobtížnější je zpravidla kradení domácí mety, které se podaří většinou jen tehdy, když kečr udělá chybu a nechytí nadhozený míč, nebo když míč zbrkle přihraje do pole (zpravidla ve snaze dosáhnout autu). Pokud je v poli více běžců, musí své usilí o kradení met sladit navzájem – jinak se snadno stane, že se někdo z běžců ocitne mezi dvěma metami, které jsou obě obsazeny jeho spoluhráči. V takovém případě se snadno stane kořistí obránců. Při kradení met je také riziko, že se běžec při chycení odpalu ze vzduchu nestačí vrátit na metu, ze které vyběhl (viz bod 3) předcházejícího odstavce – proto musí stále pozorně sledovat hru

== Miniaturní virtuální sehrávka jako příklad ==

Začíná hra. Na pálku jde'' Petr''. První nadhoz je ból (jde mimo), druhý taky, ale Petr ho promáchne, takže se počítá jako strajk. Třetí nadhoz jde rovněž mimo, ale Petr ho odpálí. Než obránci zpracují míč, je Petr na první metě a zůstává na ní.

Na pálku jde ''Jana''. První nadhoz je ból, ale Jana promáchne, takže vlastně strajk. Mezitím Petr ukradne druhou metu. Tím uvolňuje důležitou první metu, při případném Janině odpalu už Petr nemá nucený postup na druhou metu. Druhý nadhoz je strajk, ale Jana netrefí. Petr ukradne třetí metu. Třetí nadhoz je strajk, Jana opět netrefí, ale kečr nadhoz nechytil. První meta je volná, takže Jana běží na ní. Petr mezitím nabíhá k domácí metě, takže kečr nemůže přihrát na první (Jana by sice byla aut, ale Petr by doběhl). Jana obsadí první metu, Petr se vrací na třetí.

Na pálku jde ''Martin''. Odpaluje hned první nadhoz a běží na první metu, Jana má nucený postup na druhou. Míč spadne na zem blízko druhé mety, kde ho sebere obránce a zašlápne druhou metu dřív, než na ní Jana doběhne. Jana je aut, Martin je na první metě, Petr doběhl na domácí a udělal první bod.

Na pálku jde ''Romana.'' První nadhoz je ból a Romana ho nepromáchne. Martin ukradne druhou metu. Další nadhoz opět ból. Kečr okamžitě, jak chytí míč, tak přihrává na třetí metu, kam běží Martin. Ten, když vidí, že strážce na třetí metě má míč a chystá se ho autovat dotykem, udělá čelem vzad a běží zpátky na druhou metu. Polař ze třetí mety přihraje mezitím nadhazovači, Martin je zpátky na druhé metě. Třetí nadhoz Romana nepromáchne, ale rozhodčí ho uzná za dobrý, takže Romana má dva bóly a jeden strajk. Martin nabíhá ke třetí metě, kečr přihrává na třetí, Martin se vrací na druhou, polař ze třetí mety přihrává nadhazovači. Další nadhoz je opět ból a scéna mezi druhou a třetí metou se opakuje potřetí. Další nadhoz je strajk, Romana odpálí a vybíhá. Martin běží na třetí metu. Míč ale dopadne mimo výseč, takže je to faulból. Martin se musí vrátit na druhou metu, Romana na pálku. Romana má teď „plno“: dva strajky a tři bóly. Nadhazovač udělá chybu a další nadhoz je opět ból. Romana dostává první metu zdarma, spolupráce kečr – strážce třetí mety – nadhazovač opět zažene Martina na druhou metu.

Na pálku jde ''Aleš''. První i druhá meta jsou obsazeny – na první je Romana, na druhé stále ještě Martin. První nadhoz je ból, Martin se znovu pokouší ukrást třetí metu a znovu jej polaři zaženou na druhou. Romana si vyběhla z první mety na druhou, ale když se Martin vrací, musí se vrátit i ona. Stejná situace se opakuje při dalším nadhozu. Je to strajk, který se Aleš (neúspěšně) pokusí odpálit. Další nadhoz Aleš odpálí, ale mimo výseč (faulból), takže se Martin i Romana musí vrátit (Romana na první metu, Martin na druhou). Aleš je v prekérní situaci – už má dva strajky, jestli se mu příští nepodaří odpálit, bude aut, protože první meta je obsazená a družstvo má zatím jenom jeden aut. Třetí nadhoz však Aleš odpálí obloukem za druhou metu. Běží na první metu, Romana běží na druhou (má nucený postup) a Martin běží na třetí (má rovněž nucený postup). Jednomu z obránců ve vnějším poli se podaří chytit míč ze vzduchu (Aleš je aut) a v tu chvíli mají Martin i Romana nucený postup '''zpátky'''. Polař, který míč chytil, přihraje rychle obránci u druhé mety a ten metu ihned zašlápne. Tím autuje i Martina, který se včas nestihl vrátit (po autu ze vzduchu měl nucený postup zpět). Martin je třetí aut, obránci jdou na pálku, útočníci mají jeden bod a jdou do pole.

== Odkazy na další informace ==

[[Soubor:Úplné základy softballových pravidel (1.6).doc|'''Úplné základy softballových pravidel na čtyři strany''']] - předchozí kapitola ve trochu starším vydání ve Wordu.

'''Softball a baseball''' : technika, herní situace, pravidla  / '''Vladimír Süss''' ; il. Zdenka Marvanová . - 1. vyd.    . - Praha: Grada Publishing, 2003  . - 113 s. ; 21 cm  . - (Sport)    
ISBN 80-247-0658-X  : Kč 119,00

''Praktická příručka blíže seznamuje s pravidly softballu (méně náročný na vybavení a prostor, vhodný pro začátečníky, pro ženy a jako rekreační sport) a baseballu. Přináší informace o technice a způsobu hry. Srozumitelný text doplňují názorné ilustrace. Y2a4 20.8.2003 MD''<br>
'''Dostupnost:''' cca 45 svazů dostupných ve fondu [http://www.mlp.cz Městské knihovny v Praze]. Rovněž ve fondech dalších veřejných knihoven je knížka celkem dostupná - viz např. [http://www.vkta.cz/LANius/l.dll?skl~229311 souborný katalog SKAT]. Bývá občas k dostání v anikvariátech.


Heslo [http://cs.wikipedia.org/wiki/Softball Softball] v české Wikipedii

Heslo [http://en.wikipedia.org/wiki/Softball Softball] v anglické Wikipedii

[http://staryweb.fsport.uniba.sk/vedprac/gustav.argaj/SOFTBAL_Zakladna_metodika.pdf PŘÍRUČKA PRO MLADÉ TALENTY SOFTBALLU]

Stručný [http://www.sportovni.net/oddily/13450/soft/zpravy/?op=show&polozka=8546 článek o softballu] na serveru www.sportovni.net. Popisuje velmi stručně i historii tohoto sportu u nás.

Stručný [http://www.falconshk.com/index.php?ref=8 podobný článek o softballu] na serveru www.falconshk.com.

[http://softball.cz/ Stránky české softballové asociace]

[[Kategorie:Encyklopedie]]