{{{2}}}


Bára Tichavová - RozárkaEditovat

29 let

Já a skautingEditovat

V kolika letech jsem se nechala zlákat skautingem?Editovat

Bylo to v páté třídě, tedy tuším v jedenácti letech.

Co při mém vstupu na skautskou stezku hrálo důležitou roli?Editovat

"Dobrý start" se mi povedl asi hlavně proto, že jsem do oddílu vstoupila spolu se svými nejlepšími kamarádkami a skauting nás nadchnul. Dnes to nadšení zůstalo už jen mně.

Kdy a jak dlouho jsem byla vůdkyní oddílu (smečky, roje)?Editovat

Od svých 18-ti let jsem asi tři roky vedla poměrně početný dívčí oddíl. V únoru 2004 jsem pak založila roj světlušek, který jsem vedla, posléze spoluvedla dohromady asi šest let.

Kdy a kde jsem skládala vůdcovskou zkoušku?Editovat

Podzim 1997.

Jaké kursy a lesní školy jsem absolvovala a kdy?Editovat

Jihočeská lesní škola 1998, ILŠ Ejhle 2001.

Jako člen týmu:Editovat

V týmu Gemini jsem od roku 1998, aktivně zapojena jsem byla zhruba do 2006, pak buď jako externista, nebo jsem některé roky jen sledovala zpovzdálí. V roce 2017 jsem se více vrátila zpět. Dva roky jsem v minulosti pracovala v týmu Svatoplukových prutů a rok v Roverské lesní škole.

Jaké jiné funkce jsem ve skautingu (v Junáku) zastávala, kdy a jak dlouho?Editovat

Krom výše zmíněného vedení oddílu jsem v dávné minulosti byla také okresní výchovná zpravodajka, vůdkyně rádcovského kursu, zástupce vůdce čekatelského kursu a vůdkyně roverského kmene Wilwarin v Jindřichově Hradci. Dva roky členka Roverské odboru. Zhruba čtyři roky pak vedoucí střediska Zlatá Růže Jindřichův Hradec. Ale to je vše už téměř pravěk. V posledních letech jsem osm let pracovala jako zpravodajka ve výkonné radě pro vzdělávání a také - a to dosud - jako zpravodajka pro dospělé.''

Jaký je můj důvod, proč jsem dosud zůstala skautingu věrná?Editovat

Na to se těžko skládá odpověď do slov. Prostě mám pocit, že to je smysluplná součást mého života. Dává mi možnost stále a intenzivně se učit a mohu na osobní cestě pomoci také dalším.

Já a GeminiEditovat

Kdy a v jaké pozici jsem se poprvé setkala s Gemini?Editovat

V roce 1998 jsem byla na Gemini jako člen servistýmu – v kuchyni.

Od kdy jsem členkou týmu instruktorů Gemini?Editovat

Viz výše, další roky jsem postoupila vždy o nějaký krůček výše a nakonec byla vůdkyní VLK Castor, později členkou Pollux týmu.

Proč se na Gemini vracím?Editovat

Stále se zde učím a stále Gemini dělají lidé, které mám ráda.

Co budu mít letos hlavně na starosti?Editovat

Pravděpodobně některého z Polluxů, některé programy pro budoucí instruktory a dál se uvidí.

Nač se při tom těším a čeho bych se naopak nechtěla dočkat?Editovat

Těším se na nové zkušenosti, staré přátele a Orlovy. Nechci se dočkat vyčerpání svých sil.

Jakou radu mám pro letošní účastníky?Editovat

Pro Castory nemám radu, mám poděkování. Díky, že se vedení oddílů chcete věnovat. Polluxům spíše přání, aby v instruktorské práci zažívali radost z dávání a Castory aby vždy vnímali jako své partnery.

Já mimo skautingEditovat

Jaká je moje „civilní profese“ – a jak jsem se na ni připravovalaEditovat

Vystudovala jsem sociální pedagogiku, ale nikdy se jí vlastně přímo nevěnovala. Zpravidla jsem se zabývala projektovým řízením v neziskových organizacích popř. ve státních institucích. Posledních osm let jsem zaměstnancem kanceláře ústředí Junáka - českého skauta jako zpravodajka pro dospělé, do 2017 také pro vzdělávání.

Komu nebo čemu se ještě věnuji kromě své práce (studia) a skautingu?Editovat

Práce a skauting je pro mne spojeno v jedno, i to je důvod, proč mu už tolik ze svého volného času nedávám. Ten trávím raději se svými dvěma dětmi, s přáteli, ale také jsem ráda sama. Odpočívám u řemeslných prací, při toulkách jihočeskou krajinou se svým psem, nebo na svém kole. Radost mi udělá i dobrý čaj a čas na knihu.

Ostatní o Rozárce:Editovat

Hm, kdyby Rozárka nebyla člověkem, tak by zaručeně taky nebyla ničím neužitečným a ničím nehezkým. Ničím, co je na nic. Takže, když to vezmu kolem a kolem, říkám si, že když řeknu, že by byla oheň, nebudu vůbec přehánět. A je na každém z nás, jaký vztah má k ohni. Pro někoho to může být příjemná výzva, pro někoho něco, s čím si rozhodně nechce zahrávat. Ale to je vážně už na každém z nás.

Moje fotogalerieEditovat