Gemini 2014/Výměna/Žralok

Úvod

Navštívil jsem tábor s dobou trvání (asi) 14 dni. Na táboře měli 4 skautky, 4 děti ve věku vlčat (3 z nich bez skautské praxe), dva rovery, jednu samici od rovera, Hadřík a jejich vedoucí Dana (dáma v nejlepších letech). Tábor jsem navštívil hned druhý den (jinak to prostě nešlo), takže valnou část dne se stavělo.


Pozorování

Asi při žádné jiné návštěvě cizího tábora mě nepřijali tak vřele, obešlo se to bez řevu a nemusel jsem hned utéct pryč (možná protože jsem nepřišel v noci, s začerněným obličejem a záměrem ukrást vlajku). Dostal jsem najíst a dokonce mi nabídli i postel - prostě luxus.

Na táboře byla (oproti nám) strašná pohoda a klid, u nás to občas jede jak na běžícím pásu, program střídá program a nestíhá se (jako na Gemini). Dost možná to bylo tím, že se stavělo. Přišlo mi to tam takové rodinné (asi tím menším počtem), zdálo se mi, že k sobě mají velice blízko (roveři byli navíc spolužáci...).

Status vedoucího měly pouze Hadřík a Dana. Dana zaujímala spíš postoj řekněme autoritativní - matka- , zatímco Hadřík spíš přátelský - starší sestra- (alespoň co se roverů týče). Děti obě vedoucí poslouchali, sice zvláště roveři s určitými kecy, ale naprosto v normě. Zajímavé bylo, že všichni starší trochu nadávali, že tam mají neskauty a že to s nimi bude těžké. Nicméně když jsme taky loni na táboře měli děti, které předtím nebyly v oddíle, nadávali jsme ještě hůř a nemysleli jsme to nijak zle.

Mimo můj program jsme sbírali chrastí, skautky pomáhaly v kuchyni nebo byly vypařené (nebyly vidět, si ve stanu), vlčata chytala ryby (což mě překvapilo). Prakticky celé odpoledne jsme strávili stavbou tee-pee. Způsob trestání jsem opravdu nepostřehl, sice jsme o tom nějak mluvili ale opravdu netuším, ani nevím jestli to měli už nějak rozhodnuté. Klukům, kteří se pozdě vrátili od vody, bylo vyhrožováno zakázáním lovu. Během mé návštěvy jsem nezaslechl žádný vulgarismus, takže ani k té hle problematice jsme se nedostali.

Myslím, že si holky docela rozumí.

Na táboře sice něco jako družiny měli - podle věku -, ale nejsem si jistý jestli se v těchto počtech dá a s rozdílnými věkovými i pohlavními kategoriemi nějak aplikovat, během mé návštěvy se to nijak neprojevovalo, řekl bych, že je to spíš formální dělení.

Dana obstarávala kuchyň, Hadřík obstarávala děti, kompletně. Já u nás v rámci programu mám na starosti několik programových bloků a hlídám, aby to nějak šlapalo, pokud je potřeba, komunikuji s rodiči. Z toho, co jsem viděl, bych řekl, že Hadřík připravuje veškerý program nebo jeho velkou část.


Tvůj program Program jsem připravoval pro všechny, nějak se ho účastnili všichni kromě Dany. Cílem bylo děti trochu stmelit.

O cílech jejich tábora jsem se nic nedozvěděl (a asi se ani neptal), táborovou hru ještě ani neměli zahájenou.

Jednalo se o den trifidů - většina skupiny má zavázané oči, prochází trasu terénem a plní úkoly. Nejprve reagovali poněkud. negativně, od jednoho z roverů zaznělo, že už nikdy nevkročí do Budějc, ale když chodili poslepu po lese a vodila je vlčata, je to celkem pochopitelné. Po skončení říkali, že se jim hra líbila. Pravidla vyslechli bez problému, neodporovali, jen trochu remcali. Obtížnost byla nastavená docela přijatelně, takže během hry nedošlo k větším problémům. Velice dobře snášeli všechny útrapy. Přišlo mi, že se do hry nějak zvlášť nenadchli, spíš se to snažili nějak projít, brali to trochu jako nutné zlo. Tahle hra ale ani nebyla zamýšlená jako nějaká soutěž, hlavní je opravdu to nějak společně zvládnout. Když jsem tuhle hru hrál já, nikdy to neskočilo nadšením ze skvělé hry, ale spíš oddechnutím, že to máme za sebou, přesto na to velice rád vzpomínám. Takže si myslím, že i v tomhle směru se program podařil.


Další

  • Bylo něco, co tě na táboře překvapilo? (pozitivně/negativně)
  • Bylo něco, co tě na táboře inspirovalo? - Použití vlastnoručně natěženého jílu na stavbu kamen.
  • V čem byl navštívený tábor podobný tomu tvému? - Měli tam podsady a tee-pee, nosili kroje, ráno měli nástup.
  • V čem se navštívený tábor od tvého liší? Počtem dětí a vším od toho se odvíjejícím. U nás prostě není možné nechat vlčata, aby se delší dobu zabavovala sama. Na všechno je spousta (možná až moc) lidí, stavba tee-pee netrvá 2 hodiny, ale půl. Během oběda je hrozný marast, vydávání jídla trvá dlouho. Ale hlavně nemáme na táboře holky (asi spíš naštěstí než bohužel).
  • Přijdeš na něco zajímavého z tvého tábora, co v tom navštíveném chybí? Nebo na něco, co bys vylepšil? A jak? Počet. Nemyslím si, že oddíl musí mít 50 lidí na táboře, ale 13-14 je prostě pekelně málo. To se dá vylepšit asi jen náborem. To jim ale nemusím říkat, ví to sami moc dobře, jenže Prachatice nejsou Praha.

Dal bych si bacha na to, aby měli s těmi nevycválanými trpělivost. Každý nějak začínal a musel se kázni učit, ale to určitě také sami dobře ví.