ExVzk: Porovnání verzí

Hlavní důvody pro změnu VZ:

Práce vůdce oddílu je vysoce kvalifikovaná a náročná činnost. Doba, kterou na vůdce můžeme působit na vzdělávacích akcích je minimální (pro srovnání – podobně náročnou kvalifikovanou činnost vykonávají profesionální vychovatelé, kteří se na svou práci obvykle připravují studiem v délce minimálně 4 roky na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole). Proto za jeden ze zásadních požadavků na vzdělávání vůdců považujeme jeho vysokou účinnost, maximálně efektivní využití času a pečlivý výběr obsahu vzdělávání.

Za hlavní výchovné problémy skautských oddílu považujeme nedostatečné uplatňování skautské výchovné metody, nefunkčnost družinového systému, neschopnost vůdců stanovit si výchovné cíle a k nim najít odpovídající prostředky.

Propojení VZk s novým výchovným programem by mělo mít dvojí charakter:

=== Oblasti ===

Má osobnostní předpoklady potřebné pro činnost skautského vůdce.

Je schopen zajistit činnost oddílu, vytvořit pro činnost oddílu dobré materiální podmínky. Umí zajistit bezpečnost dětí. Umí plánovat.

Umí vést ostatní, komunikovat s lidmi, řídit činnost. Má vůdčí a manažerské schopnosti.

Je pedagog, má didaktické dovednosti. Ovládá výchovné metody, umí si stanovit výchovné cíle a najít vhodné prostředky k jejich naplnění. Zvládá skautskou výchovnou metodu.

=== Kapitoly ===

Když se vedoucí skautského oddílu zamýšlí nad tím, jak připravit výpravu a tedy jaké jsou cíle jeho výpravy, dále pak jaké jsou cíle jeho oddílu, dojde zřejmě až k myšlenkovým základům skautingu. Ty nám ukazují, kam by naše cíle a aktivity měly směřovat. Vedoucí oddílu by se měl orientovat v tom, proč skauting vznikl a co je jeho posláním v dnešní společnosti. Měl by být také schopen vidět sebe v kontextu skautského hnutí, tedy vědět, proč je sám skautem a proč se věnuje vedení oddílu a skautské výchově.

Skauting není hnutí uzavřené do ulity před vnějším světem. Naopak je hnutí, jež vychovává své členy pro život, aby dokázali být úspěšní a prospěšní ve svém okolí. Pro mnoho lidí se stal skauting životním stylem – tedy jejich součástí ve všech sférách života. To by nemělo znamenat „žití pouze skautingem“. Vůdce oddílu by si měl uvědomovat přínos i rizika tohoto počínání a předávat své zkušenosti dětem.

Při svém výchovném působení musí vůdce zároveň jednat v souladu s právními ustanoveními a dalšími předpisy závaznými pro všechny občany. Má základní povědomí o právech a povinnostech svých, jemu svěřených dětí a o následcích plynoucích z nedodržení příslušných předpisů při práci s dětmi.V případě potřeby ví, kam se obrátit pro radu či pomoc.

Schopnost sebereflexe je jeden z důležitých předpokladů schopnosti vést děti. Vůdce, který se nezná, není schopen vyvodit závěry a důsledky svého jednání, neví, jak bude reagovat v nejrůznějších situacích nebo se „jen“ nemá rád, by neměl výchovně působit na děti. Vůdce by měl vědět, co mu jde, v čem je dobrý. Zároveň je pro něj důležité umět říci, na co nestačí, co dělat nechce – umět říci ne. Vůdce by se měl dále vzdělávat. Důležitým bodem této kompetence je umět přijmout zpětnou vazbu, kriticky si ji zhodnotit a vyvodit z ní důsledky.

Autorita, důvěryhodnost a umění udržet kázeň ve svém oddíle jsou nezbytnými podmínkami jeho úspěšného vedení.

V životě oddílu však mohou nastat situace (např. ohrožení života), kdy je nezbytné okamžitě uposlechnout pokyn nebo rozkaz; i pro tyto případy musí mít vůdce potřebné dovednosti a schopnosti.

U skautského vůdce se očekává rozvinuté sociální chování. Význam sociálních dovedností vnímáme ve třech rovinách. První spočívá v jednom ze základních výchovných úkolů vůdce – vytvořit a udržovat v oddíle příznivé sociální klima, přátelské vztahy, atmosféru důvěry. Zde jde tedy zejména o sociální vztahy vůdce a členů oddílu. Druhou rovinou je potřeba sociálního zázemí pro vůdce. Jedině vůdce s uspořádanými osobními vztahy a se sociálním zázemím může úspěšně vykonávat svou činnost. Pokud má vůdce v této oblasti osobní problémy, dříve nebo později se projeví v jeho chování a působení v oddíle. Třetí rovinou je pak to, že vůdce je pro své členy vzorem a pro rodiče a veřejnost často nejnápadnějším reprezentantem skautského hnutí.

Žádný vůdce není dlouhodobě úspěšný, pokud vede oddíl sám bez spolupráce s ostatními. Proto musí být  schopen vyhledávat, rozpoznat a motivovat spolupracovníky pro vedení oddílu z řad jeho členů (oddílová rada), dospělých skautů (zástupci vůdce, spolupracovníci na středisku), rodičů apod. Součástí uvedených dovedností je i schopnost najít si nástupce a připravit ho pro převzetí oddílu.

Jedním z úkolů vůdce je řídit a organizovat oddílový život. Zde se zabýváme dovedností přímo řídit a organizovat jednotlivé činnosti a zajistit základní agendu oddílu. Klademe důraz na praktické dovednosti. Kompetence úzce souvisí i s dalšími okruhy.

Základem tohoto okruhu je schopnost vůdce orientovat se v organizační struktuře Junáka, umět používat skautské předpisy (v první řadě Stanovy) a umět plně využít členství v Junáku ve prospěch svého oddílu. Účelem není učit se nazpaměť řády či složení orgánů Junáka, ale chápat obecné principy a umět vyhledat a využít potřebné informace.

Podobně jako u takřka kterékoliv lidské činnosti ani při vedení oddílu se neobejdeme bez práce s informacemi – informace potřebuje vedoucí oddílu sám získávat, používat je a také je předávat dál. Některé informace (např. údaje o členech) jsou pro vedoucího zvláště důležité.

Informace umožňují lidem orientovat se ve světě, který je obklopuje. Množství informací se stále zvětšuje a podobně také množství způsobů, kterými lze informace získávat. Schopnosti práce s informací tak nejsou věcí užitečnou jen pro vedoucího oddílu, ale patří k tomu, co využijí také děti – tedy jedna z důležitých součástí přípravy na budoucí život.

Skautský oddíl existuje vždy v prostředí řady jiných subjektů. Vzájemné vztahy mohou být jak zdrojem příležitostí, tak i hrozeb. Předpokladem pro kvalitní a nerušenou činnost oddílu tedy je, aby se vůdce věnoval i vnější komunikaci mimo oddíl a uměl zvolit způsoby a formy vhodné pro konkrétní situace.

Mnozí vůdci oddílů se zaměřují hlavně na činnosti, jež s dětmi dělají, ale nedokáží si již dostatečně uvědomit, k čemu chtějí dospět a stanovit si své cíle. Dobrý vůdce si umí vytyčit cíl svého působení, ví, kam směřuje, čeho chce dosáhnout. Zároveň si umí stanovit prostředky, jimiž těchto cílů dosáhne. Dobrý vůdce dokáže analyzovat současný stav svého oddílu a nalézt cestu jeho dalšího rozvoje.

Vůdce oddílu je autorita, která směřuje oddíl stále kupředu. Měl by umět stanovit si smysl a poslání svého oddílu, zhodnotit míru naplňování tohoto poslání a stanovit dlouhodobou a střednědobou vizi. Také by měl umět přijmout základní rozhodnutí o způsobu jejího naplňování.

2)  život oddílu – počet členů, družiny, klubovna, typ a styl tábora, apod.

Vůdce oddílu je pedagog a vychovatel. Jedním z jeho základních úkolů je učit členy svého oddílu novým poznatkům a dovednostem. V tomto okruhu VZ klademe důraz zejména na praktické didaktické dovednosti a znalosti vůdce.

Známe-li již cíle a poslání skautského hnutí, máme nepřebernou řadu možností, jak se jich snažit dosáhnout. Existují určitá základní doporučení či návody, jak tyto prostředky hledat – metody, díky kterým má skauting řadu svých specifických předností. Skautskou výchovnou metodu všichni vedoucí oddílů neznají, přesto se jí do nějaké míry řídí. Pro vedoucího je velmi přínosné dokázat o svých programech přemýšlet v kontextu skautské výchovné metody.

Tradice, rituály a symboly mají v oddílovém životě (a nejen v něm) osobitou a nezastupitelnou roli. Při práci s nimi však musíme mít na paměti, čeho chceme jejich prostřednictvím dosáhnout a též, jaká jsou specifika jejich vnímání a využití.

Skauting je výchovné hnutí. Děti a mladí lidé jsou našimi hlavními klienty. Musíme jim rozumět, chápat specifika dětí a mládeže v různém věku, znát jejich dnešní svět, zájmy, potřeby a očekávání. Jinak je těžko získáme a nebudeme jim umět nabídnout, co potřebují a o co mají zájem.

Pro výchovné působení nám však nestačí znát vývojové charakteristiky dětí a jejich potřeby, je třeba umět s nimi pracovat, zaujmout je, být nadšeným průvodcem vývoje dítěte.

Podmínkou úspěšného vedení oddílu je zajištění základních potřeb a bezpečnosti dětí při činnostech. Děti by měly zažít určitou míru nepohodlí, ale nemělo by je to zničit. Naopak: nepohodlí by mělo být výchovným prostředkem, který přispěje k vyšší zdatnosti a odolnosti dětí. Vůdce musí dobře znát své svěřence a musí volit náročnost přiměřenou věku a zdatnosti dětí.

Součástí této oblasti je i zajištění základních materiálních podmínek pro činnost oddílu.

Krizové situace hrozí při jakékoli lidské činnosti, tedy i při činnosti oddílu. Vůdce by měl umět tyto situace předpovídat a účinně jim předcházet. Pokud krizová situace nastane, měl by ji vůdce umět rychle a účinně řešit. Krizovými situacemi zde rozumíme jak situace, kdy je ohroženo fyzické zdraví dětí (např. dopravní nehoda, náhlé zhoršení počasí, pohyb v nebezpečném terénu), tak i situace, kdy jsou děti ohroženy po stránce psychické nebo kdy jsou narušeny vztahy v oddíle (např. šikana, rodinné problémy, které ovlivní chování dítěte v oddíle, …).

Třetím druhem krizových situací jsou takové, které narušují program či činnost oddílu (krádež nebo ztráta oddílového majetku, na výpravě ujede vlak, oddíl nezíská povolení k táboření, …).

Zdravou míru sebevědomí a autority, nezbytnou pro kvalitní vedení oddílu, lze odvodit právě na základě nadstandardních (přiměřených možnostem konkrétního člověka) znalostí či dovedností v nějakém oboru. Vůdce oddílu by měl být ostatním členům kladným vzorem i v tomto směru jejich osobního rozvoje.