Koplenka

Z Gewiki
Přejít na: navigace, hledání
koplenka

Kdo jsem?[editovat]

Kolik mi je? Dost! Ale je to pořád dobrý, narodila jsem se v létě 1984

Odkud jsem? Narodila jsem se ve Valticích. Jinak jsem ale část dětství strávila v Pohořelicích, což je městečko kousek od Brna, a jeho většinu v Jevišovce, což je vesnice kousek od Mikulova. Po gymplu jsme odešla do Prahy na vysokou a tak nějak jsem tu ztvrdla (prozatím).

Jako co pracuji? V roce 2008 jsem začala spolupracovat externě s Pamětí národa. Než jsem skončila vysokou, tak jsem nastoupila do Rozhlasu za tento projekt (tj. jsem neměla žádné poslední prázdniny, což jsem řádně oželela). V Rozhlasu jsem pak vydržela nějakou dobu, poté jsem přešla do Post Bella, dělala plno věcí, zahraniční spolupráci, koordinátora projektů, fundraising, atd...., do toho si užívala častých (soukromých) dlouhodobých výjezdů do zahraničí... V roce 2016 jsem zjistila, že nejsem schopna na plný úvazek pracovat a ještě se věnovat mému srdcovému projektu, čímž je vybudování Muzea moravských Chorvatů v Jevišovce. Čili jsem teď na volné noze a věnuji se především muzeu.

Jak mě máte oslovovat? koplenka

Já a skauting[editovat]

Když jsem chodila na nižší gympl v Mikulově, tak jsme měli ve třídě jednu skautku. A ta si pořád malovala. Já jsem získala představu, že skauting je o tom, že se lidi vyjadřují pouze kresbou a malbou, tj. že to není nic pro mě. Pak jsem přešla na vyšší gympl do Brna, na Bigy, tam jsem poznala hodně kamarádů, kteří skauti byli taky a dalo se s nimi mluvit celkem normálně. Díky nim vím, že to s tím malováním nemusí být až tak žhavé. V dost skautském prostředí jsem se pohybovala i na vysoké a i v Paměti národa je těch skautů hodně, nicméně já jsem se brala později vždycky za už dost starou na to, abych do nějakého skautského oddílu vstupovala.

Nicméně: V roce 2016 jsem přišla na Gemini jako Pollux. Protože mě to prostě zajímalo. A vlastně mě Gemini zaujalo moc, tak jsem ráda, že od podzimu 2016 můžu pokračovat jako člen týmu, konkrétně tedy CastorTýmu.

A co dál?[editovat]

Čemu se ještě věnuji? Jsem moravská Chorvatka! Moravské Chorvaty skoro nikdo nezná, ale já o nich hrozně ráda povídám, a tak čekejte, že tím budu otravovat i vás. :) Já se vůbec nejradši věnuji tématům, která jsou spíše menšinová. Baví mě totiž uvažovat o nich tak, aby se staly atraktivní i pro většinu.

Můj oblíbený sport Spíš vytrvalostní než rychlostní. Nemám moc ráda sporty, kde to ostatním kazím :) Jinak dost plavu, potápím se, hodně chodím, po horách chodím, na kole jezdím. My z jižní Moravy máme kola rádi, na té rovince dvakrát šlápnete a hned jste míle daleko...

Má oblíbená kniha Těch mám fakt moc. V dětství jsem měla nejradši Děti z Bulerbynu, Gabru a Málinku. Na střední mě hodně oslovil Stefan Zweig, Netrpělivost srdce, Svět včerejška, osobní vztah mám k (náchodské) Prima sezóně, poetikou mě dostala Markéta Lazarová. Teď mám ráda hlavně věci, které mi dávají dost materiálu na přemýšlení, Viktora Frankla, Ericha Fromma, Haralda Welzera, Anthony de Mella, Orka, Martina Bubera, z beletrie jsem si nedávno objevila izraelskou spisovatelku Lizzie Doron, která má super nadhled, lehce ironický styl a věnuje se hlavně tomu, jak se Holocaust projevoval na životě druhé a třetí generace a taky jaké jsou lidské stránky a projevy izraelsko-palestinského konfliktu. Taky mám ráda Sarajevo Marlboro. A tak dále. Protože bydlím v Praze na Hájích, tak mám v metru dost času číst.

Má oblíbená hudba Toho je také dost. Mám dost ráda klasiku, nedávno jsme vydali CD s novým aranžmá moravskochorvatských písní, to se mi taky líbí, :), a náladu mi zvedá jugorock, třeba takový Plavi orkestar je neuvěřitelně zábavný... :) atd... A mám moc ráda ticho. Někdy bych se chtěl podívat na poušť, abych věděla, jak zní ticho tam.

Já a cestování Studovala jsem Ruská a východoevropská studia a moc mě to bavilo, takže velmi ráda jezdím do tohoto regionu. Jednak už o tom něco vím, jednak proto, že můžu s nadšením objevovat to všechno ostatní, co ještě pořád nevím. Když už někdy jedu někam na západ, tak hlavně a skoro jedině do Německa (dál jsem pořádně ani nikdy nebyla, zato v tom Německu bývám dost často).