Gemini 2015/Pozorování/Žížalka

Z Gewiki

Ahojte,

konečně se dostávám k zapsání pozorování z oddílu. I když vás musím upozornit že moje zapsání je spíše přeskakování z jedné věci na třetí a z třetí na pátou. Ale snad to zvládnete.


Pozorovala jsem osmi letou holčičku. Chodí do druhé třídy teď jde do třetí. Má narozeniny zrovna dneska 21.6. a k narozeninám dostala černobílého králíčka Bennyho, a dostala ho už minulý týden, protože slavili narozeniny trochu dřív. K tomu mě napadá že, minulé úterý nebyla na schůzce, protože jela s králíkem na očkování. Je to její první zvířátko, protože rodiče jí nechtěli nikdy nic dovolit a teď jí konečně dali aspoň králíka.

Tato holčička má jednoho brášku, který má dva roky. Mezi sourozenci je tedy věkový rozdíl šest let. Moc o bráškovi nemluví, spíš o něm nemluví vůbec. Jednou na výpravě ho přirovnala k opici. Prý vypadá jako opice, tak nevím. :D

Rodinné zázemí. Maminku jsem za celý rok (co chodí holčička do oddílu) viděla tak dvakrát a nedávno mi psala email. Působí na mě jako drobná šedá myš, co je zmatená. Za to tatínek je hotový poklad. Tatínek je velice, rýpavý, zvláště co se týče vedení. Dále je velice bázlivý. Například, v květnu jsme měli výpravu, tatínek došel, se slovy, je tu od vás ještě někdo? Jinak bych si ji odvedl zase domů" po té s námi šel až k vlaku, holku izoloval od kamarádek, a až vlak odjel zmizel i tatínek. Na holce, bylo vidět je vyloženě nadšená že tam s ní tatínek stojí. Po každé výpravě nám nadá, za špinavé boty, za pití které jsem jí dolila na odjezd a ona ho nevypila a tak.

Myslím že jim to doma moc nefunguje, protože holka o domově, vůbec nemluví. Včera jsem se dozvěděla že má pokoj společně s bráškou, a že je teď nemocný tak spí s rodiči (tá holka).

Stejně jako o rodině nemluví nemluví ani o kamarádech. Když se jí člověk zeptá jak na rodinu nebo kamarády nedostane se mu žádná odpověď. Přijde mi to zvláštní. Chápu že jí doma třeba zakazují někde vykládat to co se doma děje, ale s kamarády mi to přijde opravdu zvláštní.

Mimo skaut chodí do kroužku, opět jsem zapomněla jméno, někam do Lipky chodí, myslím. Náplní toho něčeho je tančení, hraní na nástroje. Plus vždy v létě tábor/soustředění. Tak on chodí tančit. Ještě nějakou dobu asi osm měsíců chodila do školy na pohybovky.

Její povaha: Zaručeně ji chybí sebevědomí, je ostýchavá, hrozně se stydí, a nechá se sebou dělat přesně to co se jí řekne i když to dělat nechce a její to nepříjemné. Občas mám pocit že ona má pocit že jí nikdo nemá rád. Zaručeně je nějaký DIS. Já vím že jste nám říkali že to nemáme nějak "diagnostikovat" ale jsem taky DIS a ona jedná zcela stejně jak já. Navíc, na to že jde do třetí třídy hrozně čte a dost velké problémy se psaním. A je levák. Ale to mě teď došlo že jsem to ještě neřekla.

Občas se nám stane že se "sekne" hlavně když jí něco není příjemného nebo se cítí trapně. Přestane mluvit, kouká do zemně, setrvačně dělá tu činnost a i když jí nejde snaží se jí dokončit. Po takovém výkonu je obvykle do konce schůzky "jiná". V takové situaci si vybudovala je mě důvěru a někdy se stane že zamnou přijde a řekne mi co se stalo/ kde je problém. Zkoušela jsem jí ignorovat ale měla jsem z toho pocit že mi přestala důvěřovat. Takže v takové situaci je nejlepší počkat a odtrhnout jí od té činnosti co se zoufale snaží dokončit. A po té zahrát nějakou super hru.

Taky se jí nesmí dávat žádný kreativní úkol. Jak třeba "tak, namalujeme obrázek pro maminku" nenamaluje nic. Sekne se. Musí se jí říct "namaluj to co máš ráda, třeba oblíbené zvířátko, jídlo, nebo to co má maminka ráda". Na to pak dost často řekne že to něco neumí namalovat, ale zatím jsem jí vždy přesvědčila že to umí namalovat. Celkově se mě díky zadávání přesných úkolu podařilo minimalizovat to jak se zasekává. Jen je vždy potřeba to říct i jiným vedoucím když mámě společné akce. Protože třeba ironii, nebo srandu moc nechápe.

Když hrajeme hru kterou hrajeme třeba ob schůzku, vždy se nás ptá co je to za hru a nepomatuje si na ni. Když se tá hra nová/stará vysvětluje nepochopí to. Ale až po chvilce řekne "ajo, já to znám".

Taky jsem si všimla že opravdu špatnou jemnou motoriku. Nesnáší rukodělky, myslí si že jí nejdou. Když má udělat něco z plastelíny, sekne se, protože to nejde tak jak by chtěla. Ale poslední dobou se mi vždy podařilo odseknout jí ještě před tím než se sekla.

Hlavně se jí pořád člověk musí věnovat, chválit jí a dávat najevo že jí máte rádi i když jí něco nejde. A dělat blbosti. Ty děláme na schůzce vlastně celou dobu trvání schůzky.

Určitě bych ještě něco dokázala napsat ale sedím nad tím už hodinu a tak, takže tím to asi přestanu.

Mějte se pěkně Žížalka