Jak připravit přednášku

Z Gewiki

Zde uvádím text, který je podkladem pro přednášku Jak připravit přednášku. Mám v plánu text postupně předělat a rozšířit. Víťa

Otázky a odpovědi k přípravě vzdělávacích programů.
Literatura - didaktická a podobná literatura, některé z uvedených knih jsou v knihovně Gemini.

Poznámka na úvod: Zabýváme se zde především programy, jejichž hlavním cílem je někoho něčemu naučit.

[editovat] Proč / Co / Jak

Předem je nutno odpovědět na tři základní otázky: Proč / Co / Jak

Proč: Jaký je smysl a účel programu, čeho chci dosáhnout, co si mají posluchači odnést, neboli jde o stanovení cíle (či cílů) programu. Cíle mohou a nemusí být posluchačům sděleny.

Co: Vymezení tématu, obsah sdělení, výběr poznatků - tj. o čem budu mluvit, tj. obsah programu. Závisí na cíli, který si kladu, i na okolnostech (čas, prostředí, prostředky, co o tom řekli jiní, dostupná literatura, posluchač - věk, znalosti, úroveň, znám/neznám posluchače). Obsah je nutno důkladně promyslet, vyžaduje to jistý čas (který většinou nemáme). Při přípravě je možné zaznamenat zpracovávaný obsah pomocí myšlenkové mapy nebo tabulky, to nám pomůže vytvořit strukturu výkladu a na nic podstatného nezapomenout. Téma - úzké-široké, seznámení, výklad, naučení, ukázka...

Jak: Způsob provedení programu. Jde o to, podat téma takovou formou, aby posluchačům přineslo co nejvíce (tj. aby program co nejlépe splnil cíl, který jsme si dali).

Příklady různých forem (nelze jednoznačně žádnou upřednostnit či zavrhnout - každá má své výhody a nevýhody):

• Výklad, přednáška - Je vhodné doplnit výklad ukázkami, ilustracemi, schématy apod.
• Diskuze, rozhovor - rozmyslet předem návodné (provokativní) otázky, připravit se na situaci, že nikdo nechce diskutovat nebo diskuzi odvede od tématu.
• Hra, činnost - dobré na zapamatování a pro povzbuzení zájmu, někdy se může ztrácet celek. Náročnější pro přípravu předem.
• Práce s literaturou - vhodné pro úsporu času: posluchači si předem téma prostudují, pak o něm diskutují. Jiná možnost je využít literaturu po programu k prohloubení a zopakování tématu.
• Film, video, poslechový pořad - sám o sobě vede posluchače k přílišné pasivitě, je nutné je průběžně aktivizovat (otázky, komentáře, hra). Lepší zařadit několik krátkých ukázek (po 7 -10 minutách) než hodinový film vcelku.
• Řešení problému, miniprojekt - náročné na čas, lepší zapamatování a osvojení dovedností.
• Dramatická výchova - různé možnosti využití (např. problematika drog, sekt, apod.)

Uvedený výčet není zdaleka úplný, jednotlivé uvedené způsoby se mohou různě překrývat, výše uvedené členění je jen pro lepší orientaci. Způsoby je možno kombinovat.

Před programem je nutno seznámit se s prostředím, eventuelně ho upravit, připravit si všechny pomůcky včetně technických detailů (fungující přístroje, fixy, papíry...).

Není pravda, že složité a drahé technické prostředky zajistí nejefektivněji kvalitu výkladu.

[editovat] Postup při přípravě (rekapitulace)

1. Určení cíle.
2. Rozpracování obsahu (tj. co všechno dané téma zahrnuje), jeho struktura (co je nejdůležitější, co méně důležité, jak na sebe jednotlivé části navazují, vnitřní logika tématu).
3. Rozbor konkrétních podmínek (místo, čas, úroveň a znalost posluchačů,...). Na základě tohoto rozboru upravím obsah (vynechám, co už znají, přizpůsobím rozsah času).
4. Volba forem, metod a pomůcek (v návaznosti na cíl, obsah a podmínky).
5. Příprava všech materiálů (osnova či text výkladu, doprovodné texty pro posluchače, technické zabezpečení, pomůcky,...).
6. Vyzkoušení nanečisto, diskuze v týmu apod.

[editovat] Vlastní průběh přednášky

V tomto textu se zabýváme klasickou přednáškou či výkladem. Podrobněji se tématem zabývá rétorika, zde uvádím jen několik základních poznámek a doporučení (abychom třeba na něco nezapomněli):

Obsah

• Přednáška má obvykle klasické členění: úvod - stať - závěr.
• Úvod: Navodit pozornost, uvést téma, zaujmout posluchače. Je vhodné si dobře připravit úplný začátek - oslovení, první větu.
• Stať: Vlastní proslov (cca 80 - 85 % času celé přednášky), jasná struktura, přehledné členění, nejpodstatnější myšlenky a informace je vhodné zopakovat. Proslov by měl být uspořádán podle nějaké logiky, řečník by od tématu neměl skákat ke vzdáleným věcem a pak se vracet k blízkým.
• Závěr: Shrnutí (např. každou klíčovou myšlenku či informaci shrnout jednou jasnou větou), konec by měl být něčím zajímavým, nejhorší je konec do ztracena.
• Během proslovu je nutno sledovat čas.
• Vždy je lepší mít několik myšlenek nebo informací „v zásobě“ a při projevu je nevyužít, než uprostřed času zjistit, že nevím, co dál říci.
  

Forma

• Jazyk: hovořit spisovně, ale jednoduše, přirozeně (ne knižně, nepoužívat zbytečně složité termíny a cizí slova).
• Hlas: mluvit přiměřeně nahlas (ale nekřičet - úměrně velikosti a vzdálenosti auditoria), zřetelně, občas změnit rytmus a hlasitost (oddělení jednotlivých částí, zvýraznění důležitých myšlenek), těmito změnami ale šetřit. Největší chyby - monotónní projev, drmolení, „kuňkání“
• Gestikulace, pohyb: přiměřeně, být přirozený, nepřehánět, pozor na rozpor slova a gesta.
• Postoj, oči: vždy směrem k auditoriu, být v kontaktu s posluchači - občas oční kontakt, průběžně je sledovat (přikývnutí, výraz nejistoty, nuda - řečník reaguje např.: otázkou, zvýšením hlasu, překvapivou situací). Nejčastější chyby - koukám do zdi, do stropu, do papírů, nevšímám si publika.
• Při zahájení je možné použít vtip, citát, krátký příběh - vyžaduje určitou zkušenost.
• Humor, ironie: nesmí být agresivní, používat jako koření (málo, ve vhodný okamžik).

Písemný a obrazový doprovod

• Tabule - velikost, výraznost, čitelnost, uměřené použití barev. Měli bychom zajistit, aby všichni posluchači dobře viděli (lesk, krátkozrací v poslední lavici, vypsané fixy, překážející přednášející).
• Kolující předměty, obrázky, papíry - mohou rušit, posluchač musí sledovat dvě věci najednou.
• Papír - rozmnožený pro každého. Podle potřeby ho dostanou posluchači před nebo po výkladu.
• Počítačová prezentace, využití dataprojektoru - platí v zásadě stejná pravidla jako při použití tabule. Obzvláště výhodné je využít tuto techniku k prezentaci materiálů, které jsou jinak velmi obtížně zobrazitelné pro všechny posluchače najednou (různé tabulky s daty, grafy a schémata, animace, obrázky). Základní chyby při použití počítačové prezentace:
  • Příliš mnoho textu na jednom slidu
  • Malé a nevýrazné písmo nebo obrázky (při promítání na projektoru má obraz obvykle menší kontrast a méně syté barvy než na monitoru počítače)
  • Přednášející pouze čte zobrazené texty
  • Rytmus a struktura přednášky je určena sledem prezentovaných slidů (správně to je naopak - přednášející si promyslí strukturu a dynamiku přednášky a pak tomu přizpůsobí promítání)

Možnosti použití doprovodných materiálů

• Zkrácený heslovitý výklad - viz tento text - nejběžnější způsob, ústní výklad rozvíjí a komentuje napsané teze.
• Ilustrace, grafy, schemata - jednodušší i složitější obrázky, stejný může být i na tabuli, přednášející vysvětluje a komentuje obrázek, posluchač si může dělat poznámky přímo do textu.
• Grafické znázornění osnovy tématu - myšlenková mapa, tabulka - umožní lepší pochopení tématu jako celku a souvislostí, může ušetřit spoustu času a nejasností posluchači.
• Podrobný text přednášky - používá se hlavně pro ušetření času - přednášející vysvětlí podstatné body a souvislosti, zbytek si posluchač přečte.
• Ucelený text, který tematicky souvisí s přednáškou - při širokém tematu a nedostatku času - částečně nahradí další přednášku.
• Seznam literatury - může být doplněn krátkými anotacemi, vhodný vždy.

Poslední tři materiály mohou být rozdávány až po přednášce. Rozdají -li se předem, mohou odvést pozornost od přednášky samotné.